Dominik Duka: Náš blahobyt je postaven na sebestřednosti

27. únor 2011
Glosa Dominika Duky , Glosa Dominika Duky

Protestní aktivita lékařů nenechala chladným nikoho v této zemi, tedy ani pražského arcibiskupa. Jak vnímá dosažený kompromis a v jakých souvislostech situaci ve zdravotnictví posuzuje?

Milí přátelé, vážení posluchači, určitě nejsem sám, kdo s úlevou přijal zprávu, že skončila krize vyvolaná hrozbou odchodu řady lékařů ze zaměstnání. Kladu si však otázku, jestli vůbec můžeme tvrdit, že něco skončilo. Ano, obě strany našly určitý kompromis. Byl potřebný. Není však řešením, jen jakýmsi nadechnutím.

Ve skutečnosti problémy celého zdravotního systému přetrvávají a není jimi vina jen stávající vláda. Je poctivé přiznat, že během let se čas od času ta či ona vláda pokoušela celý systém změnit. Neúspěchy dílčích řešení měly často kořeny i v oné druhé straně, tedy v té, která právě nedávno vyhrožovala odchodem.

Těším se, s jakými pozitivními kroky nyní lékaři přijdou. Doufám, že využijí bohatých zkušeností a vhledu do situace, aby navrhli opravdu podstatné úpravy zdravotnictví. Jako odborníci si jistě uvědomují nadbytečnou kapacitu některých lůžek v nemocnicích, zbytečné kupování málo využívaných drahých přístrojů a podobně. Možná se setkali s nabídkami různých firem, které jim poskytovaly zájezdy skryté pod názvem „zahraniční seminář“, aby odebírali jen určité přístroje a předepisovali jen určité léky. To vše je jakýmsi veřejným tajemstvím, ale i toto by mělo patřit k přístupům, které je třeba změnit.

Bible nás vyzývá, aby naše řeč byla „Ano, ano, ne, ne“. Chápeme, že je to především výzva k tomu, abychom nemanévrovali, nezakrývali pravou podstatu, abychom zkrátka byli ve své řeči jasní a čitelní, jak se dnes s oblibou říká. Jenže tato biblická výzva má ještě jeden význam – hovoří o pořadí našich stanovisek. Měli bychom především přitakat, tedy říci něco pozitivního, učinit něco správného. Teprve pak je možný čas odporu či kritiky.

Nezapomínejme, že toto pořadí bychom neměli obracet. Proto s takovým napětím čekám, čím a jak přispějí kritici zdravotnictví k jeho změně. Věřím, že uzavřený kompromis dá šanci oběma stranám, jak vládě a ministerstvu, tak lékařům, aby se pokusili nalézt co nejpřijatelnější způsob reformy zdravotnického systému.

Zvykli jsme si, že náš blahobyt je v podstatě postaven na sebestřednosti a mnohdy i sobectví. Nelze popřít, že v případě katastrof víme, co znamená soucit a solidarita. Nejsme však přesto obvykle příliš ochotní se něčeho vzdát ve prospěch druhých, třeba mnohem chudších. Jsou to často lidé, kteří k nám přicházejí z nuzných poměrů a pracují za daleko nižší mzdy v oborech, kde se naši spoluobčané moc angažovat nechtějí. Nemůžeme se pak ovšem divit, že v celé společnosti bude narůstat tlak a rozpor mezi cizinci a původními obyvateli.

Jedním z dalších projevů našeho sobectví je i otázka rodin a dětí v nich. Často se nechceme vzdát vysokého životního standartu, obětovat něco výchově a vzdělání většího počtu dětí. Neuvědomujeme si, že připravujeme půdu neuvěřitelným komplikacím nejen v budoucím důchodovém systému, ale právě i ve školství, zdravotnictví a dalších oborech. Církev do této situace musí říci jasně své ano, a to na prvním místě, před kritikou a odmítáním. Chceme tedy přitakat klasické rodině, většímu počtu dětí a hrdosti na to, že vytváříme společenství a společnost.

autor: Dominik Duka
Spustit audio