Dominik Duka: Myšlenky Tomáše Akvinského by nás měly inspirovat i dnes

V pátek jsme v církvi oslavili svátek svatého Tomáše Akvinského, který patřil do našeho dominikánského řádu. Nese titul „učitel církve“. Ale je osobností, kterou znají nejen církevní dějiny, ale i tím, koho zná filosofie a celý vzdělaný svět. Je totiž tvůrcem, či spolutvůrcem té civilizace, kterou nazýváme křesťanskou, či západní. Je to civilizace katedrál a univerzit.

Ústředním bodem této civilizace je myšlení. Rozhodující pro ni není po povrchu klouzající zážitek subjektivně prožívaný, ale touha po pravdě, která vyžaduje racionální argumenty. Tato inspirace volá po moudrosti.

Současný svět jako by rezignoval na tuto moudrou vyváženost mezi Bohem a ovládáním světa. Nicméně byl to právě svatý Tomáš, který vytvářel civilizaci rovnováhy mezi údivem a meditací, která se neodpoutává od usilovného přemýšlení.

Současná západní civilizace se odklání od etiky a morálky k pragmatice, ke konzumerismu. Není v tom příliš velký rozdíl od dob komunismu. Dnes spíše než údiv hledáme šok. Klesá vzdělanost, rezignujeme na rozum a vůli, kultura se ocitá kdesi na okraji.

Dílo svatého Tomáše Akvinského by mohlo být pro nás i dnes inspirací. Rozhodl se k riskantní cestě, kdy jako křesťan chtěl do svého myšlení přijmout dědictví antiky. Šlo o tvůrčí přístup, kdy vedl dialog s tradicí antiky, ale přihlížel i k dílu židovských a arabských myslitelů – aristoteliků, jako byl Moše Maimonides nebo Averroes.

Současná kultura Západu nemůže být bez univerzit a katedrál. I ona by měla nahlédnout dědictví minulých staletí. Neměla by se ho zbavovat jako něčeho přežilého a nepotřebného, nemoderního. Ne všechno staré je totiž špatné a nepoužitelné. Dnešní civilizace nemůže rezignovat na rozum a vůli. Údiv nad Boží velikostí nemá vést k šoku, ale k zasažení láskou, která je Božím darem. Rozum, moudrost, krása, pravda – to jsou principy naší tomášovské kultury a civilizace.