„Dodatečně se za to všem fanouškům Olympiku omlouvám,“ vzpomíná Petra Janda na spolupráci s Jiřím Kornem

6. únor 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petr Janda při natáčení pořadu Kdo tě líbá...

Nejhorší období skupiny Olympic? „Kapela se jevila jako neuvěřitelná fabrika na prachy, která s rokenrolem neměla už vůbec nic společnýho,“ přiznává její frontman.

V roce 1971 na Olympic začíná dopadat normalizace. Do kapely taky přichází Jan Hauser z už zakázaných Golden Kids a Jiří Korn. „Byl to úžasnej rockovej zpěvák. Úžasně vypadal, úžasně se tvářil, fantasticky hrál na basu, skvěle zpíval, i když trochu nosově,“ vysvětluje volbu Petr Janda.

„Jenže jsme zapomněli, že už dávno nedělá bigbít, ale s Františkem Čechem zpívá ty příšerný songy. Já třeba upřímně nenáviděl písničku Yvetta.“ Na plakátech se jméno kapely začalo objevovat až pod velkým jménem Jiřího Korna.

Klesli jsme hluboko

„Jako autor se začal prosazovat Petr Hejduk, který měl k popíku taky hodně blízko. Celý se nám to začalo vymykat z ruky.“ Koncerty byly vyprodané. Ale skalní fanoušci si chodili stěžovat. „Říkali: Petře, to je strašný, to se nedá poslouchat!“

„Byla to schizofrenní situace a já si s ní nevěděl rady. Takže se takhle potupně všem tehdejším fanouškům omlouvám, že jsme opravdu byli takhle na dně,“ sype si Janda popel na hlavu. „Dokonce jsme klesli tak hluboko, že jsme hráli i převzatý hity.“

Tour s Neckářem a Zagorovou

K tomu se přidalo sešněrování koncertního večera normalizačními pravidly a povinné zájezdy, kam „Jirka bral svojí manželku Helenu. A to taky nedělá v kapele dobře. Kapela se jevila jako neuvěřitelná fabrika na prachy, která s rokenrolem neměla už vůbec nic společnýho.“

Situace se vystupňovala na jarní tour po Bulharsku. K Olympiku se tam totiž přidali Václav Neckář a Hana Zagorová. „My jsme se naučili ty jejich popiny a doprovázeli je. Pro rockera to bylo něco šílenýho.“ Fiaskem pak skončil jejich první koncert po návratu.

Rokokové publikum

„V Úpici to bylo poprvé a doufám, že naposledy v životě, kdy přišel pořadatel a řekl mi: Pane Janda, mně se to teda nelíbilo. Ani jsem se mu nedivil. Ani moc lidí tam nebylo, nepřidali jsme nic, a ještě jsme neměli ani svůj vlastní repertoár. No trapas.“ To ale ještě nebylo všechno.

Olympic tehdy dostal angažmá v divadle Rokoko. Měli tam sklad, mohli tam zkoušet a čtyřikrát měsíčně hrát. „Za slušnej plat. Ale byly to všelijaký koncerty: repertoár hrůznej, chodilo na nás úplně jiný publikum. Žádný máničky. Byl to smutek.“

autoři: Petr Janda , rota
Spustit audio