Dluh není problém, dluh je symptom, říká ekonom Zdeněk Simaichl

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Milí posluchači, hostem dopoledního vysílání Českého rozhlasu je náš stálý host Zdeněk Simaichl proto, aby s námi načal rubriku Rodinné finance. Přeji hezké dopoledne, Zdeňku.
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
Dobrý den.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste si tentokrát vybral téma jak a proč řešit aktivně problémy s dluhy. Jste v potížích?
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
Zaplaťpánbůh, že těmito pravidly, který tady dneska, kterými se dneska budeme zaobírat, tak se jimi i řídím, tak zaplaťpánbůh ne.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže díky tomu, že máte jakýsi algoritmus postupu, tak se vám nestane, že byste se zadlužil?
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
Tak, to říci nemohu, jsou přece jenom věci, které si za peníze běžný člověk nekoupí, to znamená zejména když řeší bydlení a podobně. Takže úplně bez dluhů také nejsem, ale na druhou stranu my už jsme tady několikrát hovořili o tom, jak se správně zadlužit, jaké pravidla, jaké principy bychom přitom měli respektovat, abychom se právě do těch dluhů nedostali. A já už jsem tady i v rámci toho, když jsme se bavili o konsolidacích úvěrů říkal, že dluh není problém, dluh je symptom. A ten symptom v podstatě je to symptom toho, že nemám reservy, je to symptom toho, že si asi žiju lépe než na co mám, na co reálně vydělávám a ten symptom v podstatě pokud se už vyskytne, tak je to příznak něčeho v uvozovkách hlubšího, nějakého jiného problému, který mám a do kterého jsem se dostal. Většinou teda svojí vlastní, svým vlastním přičiněním. A já jsem se rozhodl vlastně to dnešní téma ...
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Mě nepustit ke slovu.
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
Ale to dnešní téma jsem se rozhodl zařadit proto, že rok 2012 dopadl z hlediska statistik přímo katastrofálně. A minulý rok bylo vyhlášeno nějakých 16956 osobních bankrotů. Těch návrhů bylo ještě o nějakých 7, 8 tisíc více, což je už ohromující číslo oproti roku 2011 je to nárůst o 46 %. Což není největší číslo v historii nárůstu osobních bankrotů, to zcela jistě ne, ale je to zcela jistě nejvyšší počet vůbec, to znamená, to číslo je kontinuálně rostoucí, a to samozřejmě není dobře. Já ještě také mohu říci, že v témže roce, to znamená v tom roce 2012 historicky zbankrotovalo také nejvíce firem, asi 3700 a nejméně jich také vzniklo. To znamená ten rok 2012 nebyl úplně statisticky dobrý. Ale co je podstatné pro nás, mnoho z těch důvodů, které obvykle vedou člověka do té dluhové pasti, jsme si zde již popisovali, ale poměrně vysoké procento je způsobeno také špatným přístupem v okamžiku, kdy se objeví první a třeba i malé problémy se splácením. A díky tomu, že zvolím nějakou obdobu pštrosí politiky, strčím hlavu do písku a čekám až se to kolem mě přežene, anebo zvolím špatný postup, přístup vlastně řešení toho problému, tak se dostávám do problémů, do kterých bych se vůbec dostat ani nemusel.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře, Zdeňku, ale já ještě přesto, než si ten algoritmus postupů, kterak si pomoci, nastíníme, mě by zajímalo, co třeba mají dělat lidé, já vím, že to možná trošičku přeháním, ale co když nemají ani na velmi skromné živobytí tak, aby se nemuseli zadlužit? Co pak radíte?
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
To je opravdu těžké, ale obecně já radím nezadlužovat se, což v podstatě znamená žít tak, abych měl, respektive, aby ty moje potřeby, které mám a které potřebuji v tom měsíci uspokojit, tak aby na ně stačil příjem. A pokud na ně ten příjem nestačí, tak jsou ty potřeby zkrátka příliš velké, už nemohu bydlet například tam, kde bydlím, musím zvolit nějaké jiné kompromisní řešení, to znamená, nemůžu bydlet sám, musím bydlet s někým, kdo je třeba na tom podobně a o ty náklady se podělit.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Matka samoživitelka, 2 děti, jednopokojový byt, otec neplatí, já to nechci, jak říkám hrát, ale chtěla bych nabídnout jako spektrum pomoci nejenom těm, kdo jsme třeba hýřiví, ale také těm, kteří skutečně, když chtějí děti poslat do školy v přírodě, tak si na to musí půjčit.
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
No, já můžu říct, že třeba mám také děti a v té třídě, pokud ta jede na školu v přírodě, tak jsou i děti, které prostě nejedou, protože na to rodiče nemají, a i to je samozřejmě řešení. Já vím, že je to špatné řešení nebo z hlediska toho dítěte.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to smutné.
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
Je to smutné, přesně tak, ale je to velmi pragmatické a racionální rozhodnutí. A pokud takové rozhodnutí nedokážu udělat a potom se třeba zadlužím nebo udělám výdaj, který do budoucna povede k tomu, že se zadlužím kvůli něčemu jinému, tak už v podstatě z hlediska jakoby toho domácího rozpočtu už to není úplně dobrý signál. A chápu, že jsou lidé, kteří skutečně, jak jste naznačila, matka samoživitelka, 2 děti a tak dále, to se samozřejmě může stát všechno, nicméně existují tady spousta řekl bych různých záchranných sítí v podobě různých sociálních dávek. Já se běžně setkávám s tím, že lidé ani třeba nevědí o co mají žádat. Nevědí, že v případě, že se dostanou do takového tíživé situace, tak mohou požádat jednak stát, to znamená prostřednictvím sociálky a nebo různé jiné organizace, které jim mohou v těchto situacích pomoci. Někdy je to hrdost, že v podstatě nechci žádat o pomoc, někdy je to tak, že lidé přecení své síly a snaží se ten problém vyřešit sami a o tu pomoc žádají až v okamžiku, kdy už v těch problémech jsou a většinou ty problémy nejsou malé. Ale obecně platí, že ať jsem v jakékoliv situaci, a to je opravdu nesmírně důležité si toto uvědomit a hlavně připustit, ať jsem v jakékoliv situaci, tak se podle toho musím zařídit se svými výdaji.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
A tady už se dostáváme k tomu vašemu systému rad, kterak se nedostávat do dluhových pastí?
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
Tak, my už jsme o tom hovořili jak se nedostávat do těch dluhových pastí. Já bych se dneska rád věnoval tomu, když už teda ty dluhy mám, tak jakým způsobem v tom v uvozovkách umět chodit, jakým způsobem se zařídit. A taková ta první asi nejdůležitější rada, když už teda mám nějaké ty kreditní karty, spotřební úvěry, kontokorenty a podobně a jedu v nich takzvaně, tak je dobré si udělat v těch dluzích pořádek. Já vím, že to je, říkám, tak to je přeci naprosto jasný, ale v 95 % se setkáváme s tím, že ti lidé kolikrát ani nevědí, co kam platí, nevědí, kdy to tam platí a samozřejmě z toho ...
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
A na jednoho takového se díváte.
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
A potom samozřejmě to může vyústit v některé ty problémy, které už se potom špatně řeší. Ono jde současně i o takové preventivní opatření, abych věděl přesně komu, kolik dlužím, jaká je splátka a hlavně kdy je ta splátka splatná. Zejména pokud těch dluhů je více, tak ta administrace těch dluhů začíná být poměrně náročná, protože jeden dluh může být splatný 5., další 10., 15., 18. 25. a já musím na všechno myslet. Málokdo ...
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře, a co můžu udělat jiného kromě toho, že si prostě nastavím trvalý příkaz?
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
To je právě ono. Lidé, kteří jsou takto zadlužení prostě ty pravidelné příkazy si nedávají. Je to zejména z toho důvodu, že chtějí mít kontrolu nad tím, kdy ty peníze pošlou, protože oni tím, že ty dluhy mají, tak vesměs oni vědí, kdy jim přijde výplata a kdy jim přijde nějaký příjem, ale potom potřebují zaplatit spoustu jakoby dalších věcí, samozřejmě primárně se v uvozovkách najíst, to znamená, nakoupit nějaké potraviny, potom většinou jsou v pořadí děti a tak dále. A ty dluhy se dostávají na nějakou třetí, čtvrtou kolej a ty pravidelné příkazy velmi často lidé nastaveny prostě nemají, protože chtějí sami si říct, já to nepošlu podle toho pravidelného příkazu, protože v ten moment ty peníze mohu potřebovat někde jinde, ale pošlu to až je budu mít a až budu chtít v uvozovkách. Takže potom právě dochází k tomu, že velmi často zapomínáme ty peníze vůbec poslat, protože časem ztrácíme přehled zvlášť, pokud v těch úvěrech jedeme a ty úvěry, jak už jsme tady varovali v několika minulých pořadech, jsou třeba revolvingové, to znamená neustále se opakují, splatím jeden, beru si hned další typu kreditních karet a těch kontokorentů, povolených debetů a tak dále. Takže je dobré mít ten přehled, který je dobré mít aktuální samozřejmě, abych věděl co přesně, kdy mám poslat a jaké jsou splatnosti.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže vy trvalé příkazy třeba nedoporučujete?
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
Já je doporučuju velmi, já jenom říkám, že v podstatě v té praxi to absolutně nefunguje. Je to ideální, když je trvalý příkaz. A dovedu si i dokonce představit, a to zejména u bonitních lidí, kteří splácejí úvěr, tak v několika případech můžu i třeba doporučit povolený debet, protože se může stát, ten povolený debet by měl samozřejmě být maximálně v nějaké výši té měsíční splátky, třeba toho hypotéčního úvěru plus nějaký ten tisíc navíc, ale to z toho důvodu právě, když nepřijdou peníze včas, a to se občas stane, zaměstnavatel se zpozdí o nějaký ten den, přijdou do toho nějaké svátky a tak dále, tak v ten moment je dobré mít tam jakoby tu záchrannou páku, že to třeba na den, na dva na ten účet jde do minusu, ale ta splátka odejde a jakmile tam přijde ta výplata potom, tak ten úvěr se v podstatě automaticky splatí a já pokračuji v tom měsíci dál, ale ta splátka odejde, a to je důležité. Takže těch variant jak tohle to zařídit a jak vlastně poradit potom je mraky, ale důležité je, když prostě opravdu mám nějaké to dluhové portfolio, tak vědět přesně jak to dluhové portfolio vypadá a v okamžiku, když se dostanu do nějakých problémů a chci například konsolidovat, tak první, na co se mě ta konsolidující banka zeptá, kde všude dlužíte, jak vysoko dlužíte a jaké jsou vlastně splátky.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Milí posluchači, pokud se na cokoli chcete v souvislosti se svými dluhy nebo jenom třeba se svými úmysly se zadlužit, chcete se poradit se Zdeňkem Simaichlem, tak nám zavolejte na 221552525 nebo 2424. Také můžete mailovat na jejakaje@rozhlas.cz, můžete poslat i SMSku ve tvaru R2 JEJAKAJE text vašeho dotazu na číslo 9077704. Zdeněk Simaichl vám odpoví prakticky na vše.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Milí posluchači, posloucháte dopolední vysílání, ve studiu je se mnou Zdeněk Simaichl a téma jak a proč řešit aktivně problémy s dluhy. Dovolali se k nám naši posluchači, jsme tomu rádi a zvedáme telefon. Přeji dobré dopoledne.
osoba
--------------------
Dobré dopoledne.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré dopoledne.
osoba
--------------------
Zdraví vás Zdeněk Jukl, Jizerské hory, prakticky sociolog ve výslužbě. Mně, co se týče dluhů, není jasná jedna věc. My jako stát jsme si udělali dluhy já nevím tisíc 600 miliard a prosím vás za 20 let posledních jsme nesplatili ani korunu. Platíme pouze já nevím 70 miliard každý rok platíme na úrocích. Tato strategie prostě je mi naprosto nepřijatelná a prostě chápu, že ta strategie nesplácení dluhů je vlastně a výsledek touhy po moci stran, který prostě nechtějí splácet dluhy, aby prostě se nesnížila životní úroveň a oni potom ve volbách náhodou nepropadli, jo, to chápu. Ale přesto se mi to zdá prostě nesprávný, nikdo z nás z normálních občanů prostě si nedovolí nesplácet dluhy. Jak je možný, že stát si to dovolí? Děkuji.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
My vám mockrát děkujeme, pane Zdeňku. Pravdou je, že máte pravdou a pravdou je také to, že zatímco my si od Zdeňka Simaichla většinou poradit dáme, tak stát ne. Ale přesto, Zdeňku, otázka byla myšlena na vás.
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
Já jsem strašně rád, že jsou lidé, kteří si toto uvědomují, protože to, co tady teďka náš posluchač řekl, já opravdu neslýchám velmi často, je vidět, že o tom posluchači přemýšlí skutečně. A je to přesně tak, prostě ten současný monetární systém částečných reserv vůbec to, že jedeme na dluh už já nevím x, y let, ten dluh teďka pán říkal tisíc 600 miliard, on už je skoro 1,7 milionu, to znamená o dalších 100 miliard vyšší. Když si to vlastně porovnáme s příjmem státního rozpočtu, který je plánován pro rok 2013 na 1,1 bilionu korun a výdaje, které jsou na 1,2 bilionu korun, to znamená, zase tam máme nějaký 100 miliardový přebytek nebo saldo, abych byl úplně přesný. Tak já skutečně můžu říci, že toto v podstatě může mít tři řešení. První, že se to splatí, tomu už snad dneska nikdo nevěří, protože ten dluh je násobně vyšší než státní rozpočet. Takže splácet ho je prostě nesmysl ať jak už politický, tak samozřejmě i reálný. Další možností je takový ten státní bankrot, čemuž se každý stát zuby nehty snaží vyhnout. Takže já věřím v inflační řešení, a akorát se obávám toho, aby to nebyl hyperinflační řešení. A v současné době ten monetární systém tak, jak je nastaven, tak já jsem takřka přesvědčen, že v následující dekádě prostě se bude muset něco stát. To, že to teďka v podstatě vypadá tak, jak to vypadá, já bych se tím vůbec nenechal ukolébat, já vím, že je to téma na strašně dlouhou dobu, možná bychom tomu někdy mohli věnovat samostatný den, ale já prostě současnému monetárnímu systému přestávám věřit.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To nezní pro nás příliš optimisticky, ale když dovolíte, Zdeňku, já přesto zvednu telefon a zeptám se dalšího posluchače a zeptám se jakou má otázku. Dobrý den.
osoba
--------------------
Dobrý den. Prosím vás, já bych se chtěla zeptat, když někomu vyhlásí osobní bankrot a musí splatit jenom těch 30 %, kdo platí těch dalších 70 %, když to nejde ze státního rozpočtu. Děkuji, já si poslechnu přes rádio.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, děkujeme také za otázku.
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
Děkujeme za otázku. K tomu osobnímu bankrotu to není úplně jednoduché téma. Zatím odpovím na ten dotaz, je ten, že jde o dohodu s věřiteli, to znamená, že ti věřitelé, pokud už vám soud povolí osobní bankrot a jak už jsem říkal to procento pro rok 2012 bylo kolem 70 %, 60, 70, to znamená, ne každému ten soud povolí tento institut, aby využil, tak věřitelé musí souhlasit s tím, že dostanou těch 30 % a těch 70 % prostě a jednoduše se odpustí. Takže je to podmíněné i souhlasem a spoluprací věřitelů.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, já se zeptám, jestli máme ještě posluchače, zvedáme telefon, přeji hezké dopoledne. Dobrý den. Můžete se ptát, dobrý den.
osoba
--------------------
Ano, dobrý den, Marta Praha.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Marto, Zdravíme vás.
osoba
--------------------
Ještě to potřebuji ztlumit. Podotýkám, že se to netýká mě ani nikoho z rodiny, ale jeden můj známý měl splatit dvacetitisícový dluh jakési takovému ústavu z Brna a on mi volal, že ty peníze nemá, ale že budou asi o několik dnů později, ale 2 dni před termínem té splatnosti se dostal do nemocnice, kde leží ...
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to znamená, že ty peníze neposlal a ...
osoba
--------------------
Ty peníze neposlal a já, vlastně ta otázka zní, jestli v takovémto případě ten ústav má nějakou toleranci k tomu člověku, jo.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, jak postupovat, určitě.
osoba
--------------------
A jestli teda, já nevím to řeší nějaká sociální pracovnice v takovém případě.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkujeme, paní Marto, děkujeme, zase si zesilte rádio a poslechněte si odpověď.
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
V tomto případě s tím sociálka ve většině případů nemá skutečně co dělat a nastupuje až potom, co se člověk dostane právě do těch dluhů a neřeší je. Takže v tomto případě bych doporučil zvednout telefon, zavolat do té instituce a řešit to s nimi ústně a pokud možno potom i písemně, to znamená, domluvit se na odkladu té splátky z důvodu toho, že ten člověk je teda v nemocnici, oni samozřejmě ex post to mohou chtít nějakým způsobem doložit a domluvit se na odkladu splatnosti s tím, že nechat si to potom od nich zpětně potvrdit písemně alespoň mailem, že skutečně jste se takto dohodli, aby se nestalo, že samozřejmě co je psáno, to je dáno, že po telefonu se dohodnu nějak a potom to neplatí. Takže určitě zvednout telefon, rychle volat a domlouvat se a komunikovat.
Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře, já vám mockrát děkuji za naše posluchače. Pane Zdeňku, přeji vám abychom vás poslouchali a posluchačům, aby, když se budou těmito radami řídit, tak aby neměli vážných potíží. A pokud se ještě na cokoli soukromě chtějí zeptat, tak mají možnost na chatu, na našem webu 2.rozhlas.cz, protože tam vám bude Zdeněk Simaichl právě k dispozici. Díky moc.
Zdeněk SIMAICHL, finanční poradce
--------------------
Také děkuji, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.