Divadlo Semafor. Suchý a Šlitr udělali hvězdu z Gotta i Matušky!
Divadlo Semafor zahájilo svoji činnost 30. října roku 1959. Jeho název je akronymem ze slov SEdm MAlých FORem. Těmi malými formami byly myšleny druhy umění: film, poezie, jazz, loutky, tanec, výtvarno a hudební komedie. Už v prvním představení zazněly písně, které lidé znají dodnes. Proč vlastně Jiří Suchý divadlo založil? Jak se seznámil s Jiřím Šlitrem? Proč měl Waldemar Matuška po filmu Kdyby tisíc klarinetů zakázanou činnost a s jakou hrou chtěl Šlitr prorazit v Americe?
S nápadem vytvořit divadlo přišel Jiří Suchý, který oslovil Jiřího Šlitra a pak zavolal Ferdinandovi Havlíkovi, jestli by tam nechtěl dělat kapelníka. Řekl mu: „Zakládáme divadlo, chceš?“ A Havlík mu odpověděl: „Jistě, ano.“
Čtěte také
Sešli se v Obecním domě, kde jich bylo pět. Kromě nich, Josef Ondráček jako ekonom a Milan Šulc coby dramaturg. Tam si plácli. Dokonce dojednali finanční stránku a dohodli se, že budou hrát v ulici ve Smečkách. Divadlo si sami natřeli, vymalovali, uklidili a nazkoušeli hru Člověk z půdy.
V prvním představení zazněly budoucí hity
Hlavní postavou Člověka z půdy je Antonín Sommer, namyšlený spisovatel, který neustále píše knihy, co už napsal někdo před ním. Právě v tomto představení poprvé zazněla píseň Pramínek vlasů, Včera neděle byla, Dítě školou povinné a další.
Čtěte také
Důkazem popularity divadla byl i fakt, že písnička Včera neděle byla se po svém vydání stala nejprodávanější deskou v letech 1949-1965. Koupilo si ji 341 000 lidí.
Režisér a herec Ladislav Smoljak vzpomíná na představení Člověk z půdy takto: „Bylo to úplně něco nového v divadelním životě Prahy a já ho viděl nesčetněkrát.“ Hra měla nakonec 228 repríz, přestala se hrát v roce 1961, znovu nastudována byla roku 1976, ale písně z ní znají lidé dodnes.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
