Divadelní a filmový herec Patrik Děrgel: Nejvíc by mě bavila role psychopata

6. září 2018
Rozhovor VR a MM

„Má kariéra začala tak, že jsem při první repríze spadl z jeviště do první řady a zlomil si u toho ruku,“ vzpomíná na svou první zkušenost před diváky herec Patrik Děrgel. Jak se herci Národního divadla připravují na představení? Dělají se na jevišti chyby? Jak moc ho při učení textu „limituje“ dyslexie a proč se musí naučit odmítat některá média?

„Na plat v Národním divadle si nemůžu vůbec stěžovat. Je to důstojné tomu místu, té profesi a tomu všemu. Myslím si ale, že by to takhle mělo být i v ostatních divadlech. Národní divadlo je pouze ostrůvkem naděje, že třeba jednou nebude muset brát herec v centru Prahy deset tisíc korun měsíčně,“ vysvětluje Patrik Děrgel.

Patrik Děrgel (29) pochází z Bohumína, vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, při následném studiu na DAMU dostal angažmá ve Švandově divadle v Praze a od sezóny 2015/2016 je členem činohry Národního divadla. Je držitelem Ceny Alfréda Radoka v kategorii Talent roku za rok 2013 a o rok později byl nominován i na cenu Thálie za nejlepší mužský herecký výkon v činohře. Hlavní filmovou roli ztvárnil třeba v pohádce Korunní princ nebo v hudebním filmu Muzzikanti. Na jedné soukromé televizi je hlavní tváří seriálu V.I.P. vraždy.

Charakter většiny vašich rolí, které jste doposud ztvárnil, by se dal označit pojmem „naivní slušňák“. Přemýšlel jste někdy nad tím, proč to tak je?

Přemýšlel jsem nad tím, samozřejmě. Je to kategorie postav, které zkrátka přitahujete, protože z nějakého důvodu se na vás lidi podívají a vidí tam možnost vám tu roli dát. Je tam něco, co vás s tou rolí spojuje. Je to tak, ale podle mě to úplně není dobrá cesta. Mě by třeba mnohem více bavilo něco úplně jiného, než jsem já. Tam pro mě začíná daleko víc ta herecká práce. Vytvořit postavu, která je mi na hony vzdálená, ale já jí musím dokázat důvěryhodně vdechnout život. To je něco, co doufám, že přijde. Protože je přirozené, že prince zkrátka nemůžete hrát do šedesáti.

O oscarovém filmu, životě na Manhattanu a jablonecké kavárně: Rozhovor s režisérkou Marií Dvořákovou

Marie Dvořáková

Z pražské FAMU odešla studovat režii do New Yorku. Za svůj absolventský kraťas Kdo je kdo v mykologii vloni získala studentského Oscara. Teď se chystá na přesun do Los Angeles, kde chce natočit svůj první celovečerní film. O čem bude? Jak se studuje film v Americe a co Marii dala FAMU?

Lákalo by vás účinkování v rozhlasové hře? Například váš kolega, herec Jiří Langmajer, právě v budově Českého rozhlasu tvrdil, že se na nich naučil základy herectví.

Lákalo, ale už jak jste to řekl, tak se mi vybavilo, co by to všechno znamenalo. Dva měsíce volna, všechno si to načíst. Možná spíš půl roku volno a připravit se na to. Protože představa, že přijdu do studia a začnu to číst z listů… to by byla katastrofa. Pro mě je zřejmě tato disciplína zapovězena.

Jak dlouho se učíte text, vzhledem k vaší dyslexii?

Já jsem i dysgrafik, ale už jsem se s tím sžil poměrně dobře. Není to nic složitého, co se týká učení textu. To na to vliv nemá. Má to vliv jen na první čtenou zkoušku. Zkrátka musím mít minimálně měsíc před tou zkouškou text u sebe, abych si ho stihl načíst. Potřebuju si ty věty zažít, abych si na zkoušce uvědomil – ano, tuto větu už jsem někdy slyšel. To, když se nestane, tak vzniká komedie. Pak je to problém. Naštěstí to o mně už všichni ví. I v divadle. Ale musím uznat, že když jsem šel například na první zkoušku do Národního divadla a teď tam přede mnou stáli pánové Švehlík a Štěpnička a teď přišla chvíle mé repliky… No, začal jsem to ze sebe vykoktávat a samozřejmě jsem zachytil jejich výrazy typu „koho jsme to vzali“. Ale tak to je, naštěstí si pak uvědomili, že zkrátka startuju s minus padesáti. Člověk se s tím smíří a naučí se s tím pracovat. Takže pro mě je nejvíc důležité, abych se sám ten text naučil co nejrychleji.

Jak to vypadá v šatně Národního divadla těsně před představením? Jak dlouho se Patrik kvůli roli učil jezdit na koni? Proč je pro něj vystupování s kapelou EMA větší stres než hraní v Národním divadle? Co pro něj znamenají média a stíhá se ve svém nabitém programu ještě vzdělávat? Poslechněte si v rozhovoru Martina Minhy s Patrikem Děrgelem.

autor: Martin Minha
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.