Dítě má po rozvodu právo na oba rodiče i na domov. Jaká jsou úskalí střídavé péče?

3. březen 2023

Střídavá péče byla jako možnost výchovy dětí po rozvodu manželů uzákoněna v právním řádu v roce 1998. Jak se od té doby tento princip vyvinul? Jaká frekvence střídání je nejvhodnější? A co se ukázalo jako nefunkční? „V každé rodině je to indiviuální. Nejdůležitější je ale dát na první místo dítě a snažit se o co největší stabilitu,“ radí psychiatrička Lucia Vašková.

Střídavá péče vznikla jako důsledek snahy o nastolení rovnováhy v péči o dítě u obou rodičů, když se manželství rozpadne. „Co si budeme povídat, mámy si někdy dítě trochu přisvojují. Je to logické, donosí ho, porodí, první roky života jsou s ním. A proto se tátové dlouhodobě cítili upozaďováni,“ přitakává dětská psychiatrička Vašková.

Frekvence střídání stanovena napevno není. Standardem bývá týden, časté jsou i dvoutýdenní či třítýdenní cykly. „Velkou roli v tomto hraje právo dítěte na domov. Děti ve střídavé péči jsou baťůžkáři. Musejí neustále přepínat. A mít domov je pro ně nesmírně důležité kvůli vnitřnímu pocitu stability. Proto se rychlá frekvence střídání například po dvou dnech zásadně nedoporučuje.“

Patchworkové rodiny

Často se stává, že soud rozhodne, ale dítě k jednomu rodiči nechce. „Takoví rodiče se hned vylekají, že jsou špatnými rodiči. Ono to s tím ale většinou vůbec nesouvisí. Problém je nové prostředí, noví partneři, jejich děti. V takových případech bych doporučila řešit to konstruktivně, vyhledat rodinného terapeuta, který jim tím pomůže projít.“

Rozhodnutí soudu se dá v takových případech následně změnit, musí tam být ale shoda obou rodičů. „Nejlepší je, když to rodiče zvládnou nebrat osobně a dokážou dát na první místo bezpečí dítěte. Prostě sleví ze svých očekávání, jako rodiče se upozadí a hledají nejlepší podmínky pro své dítě, které strádá už jenom tím, že se mu rozpadla rodina.“

Stabilní prostředí

Jsou i případy, kdy střídavá péče není například kvůli práci rodičů možná. „I v takovém případě je dobré ze svých nároků slevit. Vhodným řešením je třeba to, že dítě žije u mámy, ale táta ho denně vozí do školy nebo na kroužky. Takové děti pak samy říkají, že nemají pocit, že by o jednoho rodiče přišly. Vždycky je nejdůležitější snaha o co největší zachování stability a důstojných podmínek pro dítě,“ uzavírá Lucia Vašková.

Spustit audio

Související