Děsilo ji, že se na herectví nehodí. Příběhy slavných: Karolína Slunéčková

Její cesta za uměním začala v Ústí nad Labem, kde jako malá začala chodit do baletu. Její nejmilejší zábavou byly maminčiny šaty, do kterých se s kamarádkami převlékala. Chtěla se stát herečkou. Později (to už se přestěhovali do Českých Budějovic) proto vystudovala DAMU. Moc si prý ale tehdy nevěřila.

Šumivá duše

Děsilo ji pomyšlení, že se na herectví nehodí. Pochybovala pořád. A hledala řád pro svoji „šumivou duši“. Pochybovala, i když se zamilovala. Přesto se hned po škole vdala za herce Rudolfa Vodrážku a nastěhovali se do malého kamrlíku v dílnách vinohradského divadla, kde získala i první angažmá.

Do většího se nastěhovali až pár let poté. To už byli tři. V divadle jí to šlo rychleji. Hned začala dostávat velké role. Texty se učila na chalupě ve Lnářích. Poblíž v Malenicích trávila volné chvíle i její kamarádka z divadla Jiřina Jirásková. Každá byla z jiného těsta. Zatímco Jiřina s Rudolfem vedli vážné hovory, Karolína se Zdeňkem Podskalským tančila u gramofonu.

„Ukázat nohy“ je tak jednoduché

Ve vinohradském divadle strávila 27 let. Držela ji tam hluboká a nedefinovatelná moc. Byla hvězdou, přestože neměla ostré lokty a bezohlednou dravost. Naopak ráda říkala, co si myslí. A mrzelo ji, že režiséři po ní často nechtějí nic víc než ukázat nohy. „Je tak jednoduché je ukázat a mít úspěch!“

Ale neukazovala jen nohy a hezkou tvář. I talent. Podle dobové kritiky ho ukázala nejvíc v roli Birdie v Lištičkách od Lillian Hellmanové. Ne náhodou. Sahala si přímo do srdce, když spolu s Birdie říkala do hlediště: „Chtěla bych být dobrým člověkem, jako snad každý. Jen nevím jak. Tak jsem alespoň hodná.“ Byla. Až do své smrti, která ji zasáhla v necelých 50 letech.