Démoni balkánské války jsou hrozivým archetypálním příkladem historie, myslí si herec a seriálový primář Ordinace Hájek

2. březen 2019

Proč herce právě vysílaná Radiokniha Plusu tak zasáhla? Jaký rozdíl vidí v divadelním, nebo filmovém a televizním herectví? A proč „jen“ kvůli rolím procházel niterním peklem? Otázky pořadu Hovory a Davida Šťáhlavského.

Vladimír Dzuro: Vyšetřovatel. Démoni balkánské války a světská spravedlnost

Zatýkání Slavka Dokmanoviće. Vladimír Dzuro druhý zleva

Vladimír Dzuro strávil devět let jako vyšetřovatel Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Působil v týmu, který měl za úkol objasnit válečné zločiny spáchané Srby v Chorvatsku. Vzhledem k velkému zájmu posluchačů si od pondělí 4. března můžete každý všední den od 20:33 ve vysílání Plusu poslechnout reprízu Radioknihy Vyšetřovatel. Démoni balkánské války a světská spravedlnost, kterou interpretuje Jan Hájek. 

Autor knihy Vyšetřovatel. Démoni balkánské války a světská spravedlnost, kterou můžete slyšet v rámci pořadu Radiokniha (Pozn. red.− každý díl si tentokrát můžete na webu mimořádně poslechnout po dobu 2 týdnů po jeho odvysílání!), ale také policejní rada ve výslužbě Vladimír Dzuro byl od 2. světové války prvním kriminalistou na světě, který řešil proces zatýkání válečného zločince.

„Když jsem si přečetl scénář, což jsou jen výňatky z knihy, byl jsem naprosto fascinován. Je to až filmový příběh,“ myslí si herec a interpret četby Jan Hájek. Balkánská válka byla první, kterou téměř v přímém přenosu přenášely televize.

„Hned se mi vybavily ty hrůzné obrázky. Samotný příběh kriminalisty z Prahy 10, který se dostal až do Interpolu nebo k soudnímu tribunálu v Haagu, je neskutečný.“ Už prý i přemýšlel, jestli jde o literaturu faktu, nebo ne.

„Došel jsem k názoru, že je to ale něco mnohem víc. Připomíná totiž to, co jsou lidé schopni sami sobě, nebo i svým letitým sousedům, udělat ve 20. nebo 21. století. Tedy pokud se jim k tomu vytvoří politické prostředí. Je to hrozivý archetypální příklad. Můžeme si přitom stokrát říkat, že se něco podobného už nesmí nikdy stát... Přesto se to stane znovu.“ 

Před kamerou až v 37

Jana Hájka televizní nebo filmový divák objevil docela nedávno. Jeho prvním „bijákem“ byly Kobry a užovky, a to až v 37 letech. Teď hraje i primáře Sekoru v nekonečném seriálu Ordinace v růžové zahradě. „Mně to ale vůbec nevadí a vlastně jsem rád, že už nejsem takový mladý vykuk a že to přišlo až teď. Protože vidím kolem, jak se z toho někteří mladí občas (s prominutím) podělají.“

Na sociální drama Kobry a užovky režiséra Jana Prušinovského vzpomíná rád. Je to sociální drama, které tady zatím nemá velkou tradici, ale potenciál tady je. Vidět je to prý i u seriálu Most! Až do nedávna byl Hájek hlavně divadelním hercem, ale i to má „své mouchy“. 

„Když si myslíte, že herec je zadumaný a přemýšlí, tak on přitom počítá, kolik je 236×28, anebo jen má takovou tvář, je takový typ,“ prozrazuje trik z divadla. Rozdíl v divadelním herectví pak popisuje na příkladu 15 lidí na jevišti a ve stejném kostýmu, kteří dostanou úkol jen držet deštník.

Někdo si řekne, že je to spartakiáda, „nebo ten deštník drží každý jinak, a to přestože mu není vidět do tváře. Každý herec by měl na jevišti myslet, protože divadlo je tady a teď. Ve filmu se to dá opravit a natočit znova, ale v divadle máte roli, která má nějaké mantinely… A vy pro to, v tu konkrétní noc, musíte udělat úplně všechno.“ 

Sám byl prý vychován k tomu, aby byl tvůrčí osobností a „svou roli“ taky spoluvytvářel. „Pak jsem se dostal do dílny Sergeje Fedotova, a to bylo až drásavé. Kvůli roli jsem prošel vlastním, niterním peklem. Tehdy jsem měl pocit, že musím vše obětovat jen proto, abych byl věrohodný. Aby to bylo ‚ono‘... Tehdy jsem žil v domnění, že tohle je ten jediný a správný způsob, jak se divadlo dělá.“

Už v tom nelítám...

Pak pochopil, že pohledů na divadlo je mnohem víc a že se sám nemusí zničit, aby byl dobrým hercem. „Manipulaci ale pochopíte až vlastními zkušenostmi. Já si jí prošel a dnes mi opravdu vadí, když jí někdo drží soubor a divadlo pokládá za něco strašně výsostního. Třeba není možné, abyste si zajel do Prahy něco natočit, protože divadlo je přednější… V tom už nelítám a poslal bych ty, co to dělají, někam.“

Jednoho dne si totiž Jan Hájek uvědomil, že divadlo sice může považovat za nějakou náhradní rodinu, ale „je mi 40 a kde je ta má rodina? Kde je můj život? To všechno mi až do té doby totiž určovalo divadlo,“ dodává.

Jak se dostal z područí manipulátorů nebo co s ním „dělá“ rozhlas, to si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru Hovory Plus Davida Šťáhlavského.

Vzhledem k velkému zájmu posluchačů si od pondělí 4. března můžete každý všední den od 20:33 ve vysílání Plusu poslechnout reprízu Radioknihy Vyšetřovatel. Démoni balkánské války a světská spravedlnost, kterou interpretuje Jan Hájek. 

autoři: David Šťáhlavský , lup
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.