Demagog

Střep se jménem řečníka Periklése
Střep se jménem řečníka Periklése

Demagogie je působivé, ale klamné řečnické vystupování využívané k získání politického vlivu, podpory a moci. Demagog místo věcného zdůvodňování působí na předsudky a emoce posluchačů.

Demagog šíří polopravdy, logické klamy, falešné sliby či vyvolává strach. Rozpoutává nenávistné vášně, kalí vodu a pak v ní loví vlastní prospěch.

Demagog je člověk, který hlásá věci, o nichž ví, že nejsou pravda, a to lidem, o nichž si myslí, že jsou hlupáci.

Původně bylo demagog čestné označení

Začněme tím, že si demagoga rozpůlíme. A co nám vyjde? Řecké slovo démos, které znamená „lid“, a agógos čili „vůdce“. Demagog byl tedy původně prostě a jednoduše politický vůdce, který se opíral o podporu lidu. Bylo to označení nanejvýš čestné a platilo pro ty nejváženější občany.

Nosil ho například Periklés. Narodil se roku 500 před naším letopočtem, jako syn athénského vojevůdce. Jeho přáteli byli nejvýznamnější mužové své doby: historik Hérodotos, dramatici Sofoklés a Aischylos či sochař Feidiás, učili ho ti nejvýznamnější řečtí filosofové.

Periklova socha v Athénách

Periklés ve svých rukou držel veškerou moc v Athénách a jeho vliv sahal až za hranice Řecka. Zasloužil se o výstavbu města a o rozvoj kultury, za jeho panování všude vládl klid, právo a jednota. Zemřel skoro sedmdesátiletý v roce 430 před Kristem při epidemii moru či tyfu.

Městský radní Kleón dal slovu demagog dnešní význam

Po Periklově smrti se na politické scéně Athén objevila nová postava a s ní začalo slovo demagog měnit svůj význam. Vůdcem lidu se nestal žádný urozený muž ani intelektuál, ale městský radní, jirchář – tedy koželuh – Kleón.

Postavil se do čela radikální strany řemeslníků a obchodníků. Jistě i proto, že se uměl správně vyjadřovat. Byl ješitný a ctižádostivý a šlo mu o jediné: o popularitu a moc ve státě. Bylo mu lhostejné, jak jí dosáhne.

Historik Plútarchos Kleóna charakterizoval takto:
„Neměl sice uhlazenosti ani vzdělání, ale zato vynikal výmluvností zvyšovanou hromovým hlasem. Jeho řeči bývaly hrubé, ba i neomalené, ale pádné a přesvědčivé.“

Čtěte také

Morální zásady, to pro něj byla španělská vesnice, hlavně, když se mu to hodilo do krámu. Díky svým mimořádným řečnickým schopnostem přesvědčil například Athéňany k pokračování války proti Spartě. V ní jako vojevůdce zpočátku slavil úspěchy, což jeho postavení ještě posílilo.

Ne všichni Athéňané ale Kleónovi jeho demagogie baštili. Dramatik Aristofanés o něm napsal komedie Jezdci a Acharňané. Říkal mu v nich „tlučhuba“ nebo „řvoucí dravec s hlasem jako vodopád“. Kleón ho za to obvinil z pomluvy úředníka, hnal ho k soudu a o dva roky později se pokusil – bez úspěchu – dokonce zpochybnit Aristofanovo občanství.

Kleón padl v jedné z bitev peloponéské války, u Amfipole roku 422 před naším letopočtem. Od jeho časů původně čestný titul dostal nový význam. Lid tak začal říkat těm politikům, kteří získali moc podvodnými řečmi a ve smyslu „politický podvodník“ platí dodnes. Ať už titul demagógos budeme překládat jako vůdce, führer anebo třeba leader.


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.

Spustit audio
autoři: Jitka Škápíková, Helena Petáková, Dan Moravec