Dělal jsem harfu, co se vešla do kufru auta, směje se výrobce historických strunných nástrojů

24. září 2021

Pavel Josef Macků je mužem mnoha profesí – je výrobcem a renovátorem strunných historických nástrojů, vystudoval matematiku, fyziku a psychologii, zajímá se také o teologii, cestování a pedagogiku.

„Možná jsem blázen. Jack Kerouac napsal v románu Na cestě, že nejkrásnější lidi jsou blázni. Když jsem studoval hebrejštinu, tak mi můj učitel řekl krásnou radu do života: Nevěš si život na jeden věšák. Tak jsem vystudoval všechno možné a obzvlášť v době covidu se mi to hodilo, mohl jsem přecházet z jednoho oboru do druhého.“

S oblibou se věnuje přednáškám na různá témata – o cestování, filozofii, o nástrojích. K tomu na vlastnoručně vyrobené nástroje také hraje. „Aby to moje povídání nebylo suchopárné, prokládám je hudbou,“ dodává. „Čím víc lidí mám před sebou, tím víc mě to baví. Jsem z toho tak nadšený, že po skončení přednášky se musím půl hodiny vydýchávat, rozdýchávat tu energii, kterou z lidí dostávám.“

Se svým programem navštěvuje mateřské i základní školy, ale i domovy seniorů. „Děti jsou naprosto bezprostřední, během pěti minut mi popovídají kompletní situaci v rodině. U seniorů mám rád, že už si na nic nehrají, jsou přirození. Obzvlášť po přednáškách z psychologie se mi často stává, že pak na mě ‚sedí frontu‘,“ popisuje Macků svoje zkušenosti z cest po republice.

Láska k hudbě

Z jeho pozorování je aktivní provozování hudby prospěšné: „Když jsem ještě učil ve škole, tak jsem si dělal soukromý výzkum a zjistil jsem, že když se děti už od mateřinky učily hrát na nějaký hudební nástroj, tak byly ve škole úspěšnější – ať už vzděláním nebo sociálními schopnostmi, než ti, kteří nehráli. A nejlépe na tom byli klavíristé. Pomáhá to mozku se rozvíjet a lépe pracovat,“ prozrazuje Macků.

Že má hudbu opravdu rád je jasné také z toho, že nemá své oblíbené interprety ani žánry. „Rozlišuji hudbu na uměleckou, tedy virtuózní a na tu hranou pro radost. Tam nejde tolik ani o rytmus, ani o kvalitu – radost je nejdůležitější!“

Přes ministrování a varhany v kostele, kam v mládí chodil, se dostal ke staré hudbě. „Natolik mě to okouzlilo, že jsem na staré nástroje chtěl umět hrát. Začal jsem si je postupně sám vyrábět, nejdřív dost neuměle, postupně líp a líp – a dneska se tím živím.”

Matematika a Bach

Vystudoval fyziku a matematiku. I když by se mohlo zdát, že to nejde s muzikou a historickými nástroji dohromady, Pavel Josef Macků v tom vidí nejednu souvislost. „Matematika zdaleka není jen o číslech. Když studujeme třeba Bachovo Umění fugy, je v tom dokonalý matematický řád. Ostatně i hra na klavír se dá vnímat jako matematika.”

Pří výrobě starých nástrojů se řídí zkušeností. Učil se a stále učí od profesionálů a mistrů v tomto oboru. „Hodně mi pomáhal pan Kašpařík, to byl znalec. Nechávám si radit i od pana houslaře Celého z Vysočiny, u něj se učím profesionální postupy. Někdy je to až detektivní pátrání přijít na to, jak nástroj vyrobit, aby dobře hrál. Neexistují totiž žádné písemné záznamy, dá se to vypozorovat jen z obrázků,” vysvětluje.

Dřevo a neobvyklá zadání

Dřevo na svoje nástroje získává leckdy i kuriózním způsobem. „Mám kamaráda zedníka, ten mi občas přinese z bouračky starý trám, který si nechám nařezat na desky a mám tedy rezonanční dřevo staré třeba 200 let. Mám ale také trám, který pochází podle dendrologického rozboru ze 14. století. Na ten si zatím netroufám, mám ho schovaný a časem z něj udělám repliku středověkého nástroje.”

Jedno z neobvyklých zadání, kterým se věnoval, byla výroba harfy podle velikosti kufru auta. Vyráběl také třeba harfy pro novomanžele – ani jeden z nich ale na tento hudební nástroj neuměl hrát.

Jak se dá uplatnit teorie relativity v praktickém životě? Pro koho vyráběl odolnou nebo lehce rozbitelnou historickou loutnu? Poslechněte si záznam Apetýtu!

autor: Jana Kobylinská | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související