Dějiny kuchyně: Ústřice, víno, ale co čaj? Car Mikuláš II. v Elysejském paláci
Paříž konce 19. století. Secesní ornamenty a slavné kabarety, kde kankánové tanečnice zvedají sukně. Dokonce i Rusko se víc otevírá světu. Ruský car Mikuláš II. Alexandrovič s chotí Alexandrou Fjodorovnou jsou pozváni do Francie na slavnostní večeři. Jaké byly chutě Belle Époque? Co se na dýchánku podávalo? Pil se čaj, na který byl car zvyklý? „Takto pestré a vybrané menu není určeno k tomu, aby se hosté nacpali k prasknutí,“ vysvětluje šéfkuchař Roman Vaněk. Poslechněte si.
Paříž zdobily girlandy, údajně přijelo 930 000 lidí z celé Francie. Stáli všude, vylezli i na sochy. Novináři psali, že nejmocnější monarcha světa navštívil nejmladší republiku. Děti dostaly týden volno a v obchodech se objevilo mýdlo Le Tsar nebo bonbony s ruským znakem.
V 9 hodin jsme se probudili ve Versailles, bylo krásného počasí. Nastoupili jsme do prezidentského vlaku. Kolem 10:00 jsme přijeli do Paříže. Čestná stráž, složená z Republikánské gardy, všichni ministři a zbytek našeho doprovodu na nás už čekali ve speciálně postaveném velkém stanu. Vyjeli jsme ve čtyřech zdejších kočárech s francouzským prezidentem Faurem v doprovodu velkého počtu kyrysníků. Všude podél naší trasy stálo vojsko. To, jak nás v Paříži uvítali, lze srovnat jen s příjezdem do Moskvy, natolik srdečné a dojemné to bylo!
Z deníku ruského cara Mikuláše II.
Hostitelem byl sedmý prezident Francouzské republiky Félix Faur. Večeře se uskutečnila přesně 6. října roku 1896. Měla mít 20 chodů, i když car s manželkou přišel v 19:00 a ve 22:00 už společně s prezidentem seděli v Grand Opéra na slavnostním představení.
„Takto pestré a vybrané menu není určeno k tomu, aby se hosté nacpali k prasknutí. Navíc existuje pravidlo, že když přestane jíst hostitel, je konec večeře či oběda. Takže záleželo na panu prezidentovi, jaký měl v tu chvíli apetit,“ vysvětluje Roman Vaněk.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
