Dějiny kuchyně: Luxus hotelu Radium Palace obdivoval egyptský král, římský guvernér nebo TGM

Prezident T. G. Masaryk ve své pracovně na Pražském hradě
Prezident T. G. Masaryk ve své pracovně na Pražském hradě

Jáchymov je dnes lázeňské městečko s necelými 3000 obyvateli. Během pouhých dvou let tam ale v letech 1910−1912 vyrostl jeden z nejluxusnějších prvorepublikových hotelů světa.

Dnes je Radium Palace kulturní památkou a patří společnosti Léčebné lázně Jáchymov a.s. Budova byla postavena na místě původního zájezdního hostince pod názvem Kurhaus Radium. „Jídelní lístek z 15. srpna 1937 nabízí hned tři druhy dietních jídel, ale taky kachňátko na pomerančích za 80 Kčs,“ říká spoluautor rubriky Dějiny kuchyně Martin Vaněk.

Lázeňským hostům se podávalo menu „dle profesora von Noordena pro diabetiky a korpulentní“. Carl von Noorden (1858–1944) byl tehdy opravdová „kapacita“, taky v německém Sachsenhausenu založil první specializované kliniky pro léčbu diabetiků na světě.

Luxusní klientela

Do Jáchymova tehdy jezdila mezinárodní smetánka. Bohatí hosté, kteří podle společenských pravidel oblékali ke každé denní příležitosti jiné šaty. Pokud byla dáma třeba sportovně založená, mohla ukázat skvěle padnoucí kalhotový kostým i na tenisových kurtech.

Mezi hosty se tehdy pohyboval třeba Edvard Beneš, v roce 1930 měl v hotelu slavit 80. narozeniny i Tomáš Garrique Masaryk. Ze slavných zahraničních hostů to byl třeba poslední egyptský sultán, a zároveň první egyptský král Fuad, nebo guvernér Říma Boncompagni Ludovisi.

Jídelní lístek z roku 1937; luxusní Radium Palace Hotel v Jáchymově

Pohnutá historie

Hotel sám o sobě představoval opravdový luxus. Aby ne, když se tehdy prostavělo 13 milionů rakouských korun. Všechny pokoje měly tekoucí teplou vodu, telefon a elektronickou signalizaci na služebnictvo. Přepychem hýřily společenské prostory v přízemí. „Bohužel ale záhy po otevření začala 1. světová válka a po ní rozpad Rakouska-Uherska. Taky tedy dramaticky klesl počet hostů. Aby toho nebylo málo, Radium Palace Hotel v říjnu 1922 vyhořel. Naštěstí poničil jen prostřední trakt,“ vysvětluje historik Martin Franc.

O dva roky později, v roce 1924, se částečně zdevastovaného podniku ujaly dvě největší hvězdy českého hoteliérství – legendární Karel Šroubek z Prahy a Jaroslav Urban, vlastník Grandhotelu v Hradci Králové, který začínal jako obyčejný jídlonoš. Nakonec se propracoval až na vlastníka nejvýznamnějšího hotelu v kraji. „Své schopnosti ukázal taky v Jáchymově, přestože zde byl jen jako nájemce. Přesto udělal významné stavební úpravy jako promenádní terasu s balustrádami, tenisové kurty, nový luxusní bar i Lesní kavárnu,“ říká Vaněk.

Menu nejen pro nemocné

Z jídelního lístku by si prý určitě vybral telecí medailonky a la Urban. „V Československém kuchařském lexikonu se hovoří toliko o svíčkové podle Urbanova hotelu. To byla svíčková dušená na zelenině a červeném vínu s náplní z husích jatýrek, promíchaných s pistáciemi,“ tvrdí historik.

Radium Palace Hotel nabízel třeba jídlo na objednávku nazvané Píseň beze slov. 15minutová příprava za 28 korun. Co to ale bylo, historik netuší, protože se pod tímto názvem na nejrůznějších místech světa ukrývalo jiné jídlo.

„Jednou to byla skopová pečeně dušená s želé z černého rybízu a portským. Jindy několik druhů mas s několika druhy omáček, chřestem a žampiony.“ A co dezert? K dobré kávě by to mohl být trhanec s malinovou šťávou, Sachrův dort se smetanou, nebo klasická broskev Melba.

Po Mnichově „to tam šlo z kopce“

Po roce 1938 přišla i na jáchymovský hotel zlá doba. Lázně přebrala Německá říše a pro českého hoteliéra už nebylo místo. Po vypuknutí války lázeňský život skomíral, domy a hotely se měnily na vojenské lazarety. Stejný osud měl i Radium Palace, ze které se stala pobočka berlínské nemocnice.

Po válce se provoz zase znovu rozjel, ale svou dřívější slávu už nikdy nezískal. „V poúnorové éře se přejmenoval na Sanatorium Marie Curie-Skłodowské a k původnímu Radium Palace se vrátil až po roce 1989,“ dodává Franc.

Hotel Radium Palace stál u zrodu jáchymovských lázní. Postaven byl už v roce 1912