Dějiny kuchyně: Kde v 60. letech hodovaly zahraniční špičky? V Alcronu!
V čele hotelu stál tehdy Miroslav Hříbek, který vedl restaurace na světových výstavách v Bruselu 1958 a v Montrealu 1967. V Alcronu se tedy konaly doslova gurmánské hody. Navíc se tu v 60. letech ubytovávaly ty nejvýznamnější zahraniční návštěvy, pro které bylo třeba připravovat světovou kuchyni. Tak račte vstoupit!
Jídelní lístek z roku 1963, který vlastní Roman Vaněk, prozrazuje, že se kuchaři z Hotelu Alcron příliš nesnažili lákat zahraniční klientelu na speciality tradiční české kuchyně. Svíčkovou či vepřo-knedlo-zelo na něm proto nenajdete. V nabídce je ale řada specialit z různých světových kuchyní, které potvrzují, že se jedná o mezinárodním podnik.
A co obyčejní smrtelníci?
Zatímco v Alcronu se hodovalo, venku v ulicích už doba tak příznivá nebyla. Omezovala se například výroba některých druhů potravin náročnějších na výchozí suroviny (například některé druhy sýrů), o některé výjimky ze stávajících norem, kvůli čemuž se např. do masných výrobků přidávala mouka či se snížila tučnost mléka nebo másla.
Také se zdražovalo, i když opatrně a vskrytu. Zvyšovaly se především ceny potravinářských komodit považovaných za luxusní. To ale byly například i pomeranče, chyběly jablka, banány, mandle nebo sladkovodní ryby včetně kaprů! Zato se ale očekával přebytek čerstvých ananasů dodávaných Kubou.
Podle autora pořadu Romana Vaňka ale tyto problémy do luxusního světa Alcronu, dýchajícího ještě prvorepublikovou atmosférou, tolik nedoléhaly. Podobné podniky určené především pro turisty ze západních zemí přinášejících tolik žádanou tvrdou měnu byly ohledně zásobování všemožně privilegované. Restaurace hotelu Alcron si udržovala výjimečnou pozici již od svého otevření v první polovině 30. let.
Specialita šéfkuchaře - staré prádlo
Jako speciality šéfkuchaře jsou uváděny švédský pokrm Pyttipanna, španělská Ropa vieja nebo indonéská specialita Nasi goreng. Kuriózní přitom je, že se nejedná o nějaké produkty exkluzivní gastronomie, ale spíše o lidová jídla z jednoduchých ingrediencí. Pyttipanna je jídlo ze zbytků kombinující brambory, kousky masa, karamelizovanou cibuli podávané obvykle se sázeným vejcem a kousky červené řepy.
Ze zbytků se připravovala i Ropa vieja, neboli staré prádlo. Jde o španělskou úpravu dušeného hovězího masa se zeleninou. Jde o lidový recept, na který existuje nesčetné množství variant nejen v samotném Španělsku, ale například i na Kubě. Obrovské množství verzí najdeme i pro úpravu Nasi goreng, v překladu smažené rýže. Jídelní lístek to popisoval jako rizoto s kuřecím masem.
Alcron tehdy nenabízel pravý ruský kaviár, který jistě turista putující za železnou oponu očekával. Musel se spokojit s toasty s „islandským kaviárem“, tedy s jikrami některých jiných rybích druhů nebo se šunkovým závitkem s lososem a kaviárem. Ale zákazník si mohl dát i jeden z módních předkrmů té doby: tedy krevetkový cocktail nebo například vejce Madras, což byly podle Bittermannova Kuchařského lexikonu zastřená vejce, upravená na paštičkách z polomáslového těsta, plněných dušenou rýží s kořením kari a podlitá kari omáčkou, upozorňuje Roman Vaněk.
A na závěr dezert...
Proslulou specialitou Alcronu byly již tehdy palačinky Suzette s pomerančovým likérem nejlépe Grand Marnier nebo Cointreau. Flambovaly se se směsí tuzexového Key rumu s lemon curacao. Nebo si snad dáme obyčejný trhanec malinovou šťávou a kompotem? MS nějakými tradicemi to sice mělo pramálo společného, ale chutnalo to skvěle. Hostinu z roku 1963 uzavřeme sýrem ementálem a jen tak letmo si vzpomeneme na běžné československé občany, kteří kvalitní sýr marně sháněli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
