Dějiny kuchyně: Dáte si jednotné socialistické menu expresu Praha−Berlín? Na jídlo ale máte přesně 45 minut

Vlakem Vindobona, který dostal jméno podle latinského překladu metropole Vídeň, cestovali začátkem 60. let hlavně západní Berlíňané, diplomaté a Skandinávci, kteří projížděli tehdejší NDR. Svět byl tehdy zase jednou na samém pokraji války a jen o rok dřív začala stavba Berlínské zdi.

Dokonce se tehdy vážně uvažovalo nad znovuzavedením potravinových lístku, obchody zely prázdnotou, nejvíc chybělo maso a mléko. Potraviny ze Sovětského svazu totiž mířily přímo do Německa, jako železné zásoby socialistické bloku. Československá vláda se ale bála nepokojů, tak zavedla nejrůznější výjimky z dřív platných norem. Voda se přidávala do mléka, v másle nemuselo být 80 % tuku a čokoláda byla šizena sójou. (Že by se nám teď s nedostatkem másla opakovala 60. léta?)

jídelní lístek vlaku Vindebona|foto: Adam Kebrt

Nedostatkové vepřové se nahrazovalo levnějším hovězím. „Když se podívám na vlakový jídelní lístek Vindobony, tak se za pochodu (nebo spíš za jízdy) taky pěkně zvyšovaly ceny. Taky to byla první cenová skupina,“ říká Vaněk.

Navštívit jídelní vůz nebylo jen tak…

Podle přepravního řádu jste s sebou museli mít vedle jízdenky i osobní doklady, které si průvodčí pořádně prolustroval. Místo v jídelním voze jste ale mohli zabírat pouze 45 minut, aby se dostalo na všechny. Nabízené menu jste sice mohli podrobně prostudovat, ale podával se pouze společný oběd nebo večeře. „Jídla á la carte, tedy na objednávku, jste mohli dostat až pak. Jak se to ale dalo stihnout v 45minutovém limitu? To těžko říct,“ komentuje Vaněk.

Z původních šesti studených předkrmů vám ve Vindoboně nabídli pouze tři. K dispozici je toliko uherský salám obložený s máslem či malý nářez s máslem|foto: Adam Kebrt

Přepravní řád toho ale přikazoval mnohem víc. „Při nalévání nápojů držte sklenku v ruce! Je přísně zakázáno nechat ji volně na stole… Nebo další: Společenské hry všech druhů jsou v jídelních vozech přísně zakázány.“ Pokud se vám to nelíbilo, mohli jste psát do Knihy přání a stížností, která byla do obchodů a služeb zavedena už na počátku 50. let (podle sovětského vzoru). Stížnost by vám stejně nepomohla, nikdo to nečetl…

Dáte si snídani?

„Výběr je víc než snadný. Menu nabízí jedinou variantu Kompletní snídaně.“ Skládala z 30gramové porce másla, stejně velkého množství džemu, 1x zrnkové kávy, 2 kousků tukového pečiva a konečně 2 vajec do skla. To vše v ceně 10 korun a 10 haléřů. Pokud byste cestovali v zimě, tak si za vejce musíte připlatit dalších 80 haléřů. Pokud tedy nejste valutový cizinec nebo diplomat a zaplatíte markami nebo rakouskými šilinky. Snídaně za 10,10 Kč stála 3 marky 91 feniků nebo 20 šilinků.

Nebo raději večeři?

Pokud jste rozhodli využít jídelní vůz raději až na večeři, museli jste sáhnout hlouběji do peněženky. Taky už ale byla spousta položek menu vyškrtaná. „Třeba z původních šesti studených předkrmů vám ve skutečnosti nabídli pouze tři. K dispozici je toliko obložený uherský salám s máslem, obložený malý nářez s máslem a ještě pražská šunka obložená s máslem. Původně tedy měla být s křenem, což je opět podpultovka.“

Jako hlavní jídlo podávali „vajíčka 100x jinak“: šunka s vejci, omeleta se šunkou nebo se zeleným hráškem nebo pro změnu míchaná vejce na cibulce. Jídelníček obsahuje pouze jediné hotové jídlo – vídeňský gulášek za 7,90 Kčs. „Ten je vlastně škrtnutý, takže jste odkázáni na jídla na objednávku.“

Minutky připravované na pánvi – vídeňská roštěná, biftek s vejcem, roštěná se šunkou a vejcem, srbské vepřové žebírka nebo telecí steak s vejcem. Vše, jak velel tehdejší zvyk, s opékaným bramborem. Dvě další jídla pak doprovázel brambor (přírodní vepřové žebírko a telecí přírodní řízek). „Kompot mají škrnutý, ementál nemají, takže ze sýrů můžete okusit pouze 40% eidamskou cihlu. Podražila taky Plzeň a půllitrové balení Budvaru. To ale pouze až na území Rakouska za 6 šilinků a 30 grošů.“

jídelní lístek vlaku Vindebona|foto: Adam Kebrt