David Mareček: Letopočet si člověk může zapamatovat, emoce ale pomáhají pochopit, co se skutečně stalo

„Historii jsem v dětství a mládí příliš neprožíval. Události mi ale dokázala velmi dobře přiblížit kultura, především hudba. Se srpnem 1968 se ostatně pojí dvě písně, které se vybaví snad každému – Modlitba pro Martu Marty Kubišové a Bratříčku, zavírej vrátka Karla Kryla,“ říká v pořadu Jak to vidí... generální ředitel České filharmonie David Mareček.

Kultura jako zesilovač emocí

Stejně jako hudba podle něj funguje také film, literatura nebo fotografie. „Kultura, pokud je dobře udělaná, působí na emoce. A emoce jsou nositeli paměti, jsou jejím zesilovačem.“

Čtěte také

Jestli lidé chtějí zažít silné emoce, ať se podívají na film Vlny, zve do kina herečka Marika Šoposká

Pamětníkům mohou podle Marečka kulturní díla vyvolat vzpomínky na konkrétní okamžiky, lidem, kteří události nezažili, zase pomáhají pochopit jejich význam. „Například fotografie Josefa Koudelky z invaze v srpnu 1968. Tehdy přitom vůbec nebyl reportážním fotografem, do okupované Prahy se ale náhle dostal a své snímky zveřejňoval anonymně, aby neohrozil rodinu,“ připomíná.

Od pamětníků k mladé generaci

S odstupem času podle Marečka význam kultury při připomínání historie ještě roste. Přibývá totiž lidí, kteří tyto události již nezažili. „Literatura i film dokážou tu dobu přiblížit tak živě, že i člověk, který ji nezažil, může při čtení knihy nebo sledování filmu prožít emoce znovu,“ říká.

Jako příklad uvádí film Vlny režiséra Jiřího Mádla, který podle něj dokáže oslovit i mladou generaci. „Zapamatovat si letopočet můžete, můžete se naučit, co se tehdy dělo a racionálně chápat, že to byla tragédie pro společnost. Ale film může člověku pomoct pochopit, co se tehdy skutečně stalo,“ dodává.