Daniel Kroupa: Ústavní soudci
To by se to vládlo, kdyby moc vládnoucích neomezoval zákon. V demokratickém právním státě má totiž každý vládní úřad ústavou vymezenou pravomoc a platí pro něj, že co není výslovně dovoleno, je zakázáno.
Chci podat ústavní žalobu na prezidenta. Nebudu jen sedět s rukama v klíně, tvrdí senátor Goláň
Tomáš Goláň (nestraník za klub Senátor 21) chce vyvolat debatu nad podáním ústavní žaloby na prezidenta Miloše Zemana. Současné rozložení stran a hnutí v Parlamentu ČR mu dvakrát nenehrává, ale ovlivňování české justice ze strany Hradu je prý už „přes čáru“.
Stává se proto nezřídka, že politik ustavený do funkce poté, když si přečte, co smí a nesmí, začne přemýšlet o tom, jak své pravomoci rozšířit. I pan prezident se domnívá, že když byl do své funkce zvolen v přímé volbě občany, má nárok na větší podíl moci. Ví dobře, že nemá, a tak se snaží své pravomoci napínat a natahovat, což považuje za tvůrčí přístup k ústavě.
Jako Damoklův meč
Není teď mým záměrem kritizovat chování prezidenta, ale položit si otázku, kam až tento či kterýkoli jiný prezident může v porušování ústavy zajít? Nuže, stíhán může být „pro velezradu nebo pro hrubé porušení ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu“.
Žalobu, schválenou třípětinovou většinou přítomných, může podat Senát se souhlasem Poslanecké sněmovny (schválený třípětinovou většinou všech poslanců) a rozhodovat o ní pak přísluší Ústavnímu soudu.
Jan Kysela: Nežalovatelnost prezidenta vychází z monarchistické tradice. Problém je, že hlava státu není podobně zdrženlivá
Skupina českých senátorů sepisuje ústavní žalobu na prezidenta. Na počátku stál senátor Tomáš Goláň (nestraník za klub Senátor 21), který svůj záměr prozradil v Interview Plus. Teď jeho iniciativu zašťituje předseda jejich klubu senátor, Václav Láska.
Víme dobře, jak je nesnadné dosáhnout v zákonodárných orgánech schválení návrhu takovou kvalifikovanou většinou a že se tedy prezident příliš obávat nemusí. Ale hrozba odvolání visí i tak nad jeho úřadem jako pověstný Damoklův meč na niti, která drží pevně, ale jednou… Kdo ví?
Schvalování soudců
V každém případě je ale z tohoto i z dalších důvodů v zájmu prezidenta mít Ústavní soud obsazen lidmi příznivě nakloněnými. A proč by být neměli, někdo si řekne. Vždyť si je vybírá sám prezident, Senát je pouze schvaluje. Jenže již v minulosti se stalo, že tento orgán prezidentské návrhy soudců neschválil.
Vlídnost některých soudců vůči tomu, kdo je jmenoval, je ovšem poněkud podněcována ustanovením, které někdo považuje za chybu v ústavě. Umožňuje se totiž opakovaná volba soudců a to může některé slabší charaktery, toužící po jmenování na dalších deset let, tlačit k větší vstřícnosti k prezidentovi.
Zajistit, aby Ústavní soud plnil svou funkci ochrany ústavnosti, může tedy Senát tím, že sám splní svou ústavní povinnost a důkladně prověří osoby navrhované prezidentem. Nejen z hlediska odborné způsobilosti, ale i s ohledem na schopnost odolávat tlakům a pokušení.
Aby se jmenovaný stal soudcem, musí složit předepsaný slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.“ K čemu by byl skvělý odborník, bez dobré vůle a schopnosti svému slibu dostát!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
