Dagmar Ruščáková: Dozor
Vidím to před očima jako by to bylo dnes a ne před…no… mnoha a mnoha roky. Sedím u stolu, ruka křečovitě svírá tužku, jazyk mám povyplazený soustředěním a cítím, jak se mě začíná zmocňovat panika.
Čtěte také
„Začni nahoře a plynule jeď dolů na linku, a pak zase nahoru…" Hlas mého otce je zatím klidný a povzbudivý, ale já vím, že to nevydrží. Přestože v hlavě jasně vidím, co je potřeba, ruka s tužkou hlavu prostě neposlouchá. Písmenka skáčou kolem linek, tu větší, tu menší a všelijak pomačkaná. Není v mých silách napsat to pěkně! A už vůbec ne, pokud mi někdo upřeně kouká pod prsty.
Naštěstí nade mnou takto rodiče seděli jen v prvním pololetí první třídy. Přesto si doteď pamatuju ten pravidelně rostoucí mrak společného zoufalství, kdy oni se snažili klidně vysvětlovat a já jim vyhovět, aby se to nakonec stejně často nepovedlo. A to byli oba vzdělaní, měli mě rádi a k učení se snažili přistupovat rozumně.
Přestože jsem se nikdy nenaučila pěkně psát, úspěšně jsem vystudovala. Doteď jsem přesvědčená, že mi pomohlo právě to, že nade mnou rodiče při učení od toho prvního pololetí neseděli. Dali mi šanci pracovat po svém, s tím, že se mohu přijít kdykoliv poradit.
Čtěte také
Jejich přístup mě naučil samostatnosti a odpovědnosti, přestože jsem zpočátku žádné extra pěkné známky nenosila. Jejich dozor se tak omezoval hlavně na kontrolu základních nezbytností, jejichž absence se trestala - zapomenuté věci byly denní boj.
Covid dnes postavil rodiče před podstatně větší výzvu, než je pouhý dohled nad domácími úkoly. Vzdálená výuka je náročná pro všechny zúčastněné, vůbec, pokud se u toho doma rodiče snaží ještě i pracovat. A tak jsem vám chtěla navrhnout - zkuste dát svým dětem víc samostatnosti! Držet je denně několik hodin pod krkem je stejně dlouhodobě neudržitelné.
Motivujte je, věřte jim, povzbuzujte je. Vrčte jen za lenost. Potom budete mít šanci, že se z toho nezblázníte - ani vy, ani vaše děti
Související
-
Dagmar Ruščáková: Nejistá sezóna
Jdu mezi regály svého oblíbeného obchodu, když mi oči padnou na známý obal - podívejme se, křupky arašídové! Usměju se a bez váhání jeden balíček vložím do košíku.
-
Dagmar Ruščáková: Krabice
Dívám se na ty krabice s pocitem beznaděje. „Tyhle musíš projít ty, jsou to tvoje věci," říká můj muž, stojící uprostřed jiných otevřených krabic.
-
Dagmar Ruščáková: Alpské louky
Dívám se s něhou na svoji malou skalku. Mám ji už několik let, mezi pískovcovými kameny roste několik druhů skalniček. Je to půvabné zákoutí, ale…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
