Cyklistika má podle Jiřího Ježka v naší zemi obrovskou tradici

Úspěšný mladý muž
Jiří Ježek je v současnosti nejúspěšnější cyklista, na kterém jsme zvyklí vidět medaile, a ocenění.V 11letech vběhl před projíždějící nákladní automobil a kvůli srážce s ním přišel o část jedné dolní končetiny. Závodí však v kategorii handicapovaných i nehandicapovaných. Profesionálním cyklistou se stal v roce 2004. Od té doby zvítězil v mnoha kategoriích a mnoha závodech. Mezi jeho největší úspěchy patří pět zlatých medailí a je Mistrem světa. Ani to mu ale nestačilo.

Soutěžit se dá v kdečem
Po získání posledního titulu se rozhodl pro dovolenou. „Poslední tři roky jsem neměl pořádně volno. Poté, co se mi povedlo v březnu vyhrát titul Mistra světa v dráhové cyklistice, jsem se rozhodl, že si uděláme se ženou tříměsíční dovolenou a odpočinu si od kola. Hned po dohodě s trenérem jsem od organizátorů pražského maratónu dostal pozvánku stát se neběžeckou hvězdou závodu. Pro mne to byla obrovská výzva, nikdy sem moc neběhal.“

Jiří Ježek|foto: Jan Sklenář

Trénink je nejdůležitější
Využil svých předešlých zkušeností bývalého protetika a postavil si speciální protézu, určenou čistě pro běh. S neobvyklým sportem se tělo Jiřího Ježka vyrovnávalo dlouho. „Dneska už vím, že to byla chyba. Člověk na to musí trénovat půl roku, já na to měl tři týdny. Při závodě samotném mne všichni běžci kolem podporovali, plácali mne po rameni a možná se mi povedlo oslovit i některé ze spousty fanoušků atletiky, které bych jinak neměl šanci kontaktovat a ukázat jim co ve mně je.“
„Všichni kolem mne chápali, že jsem chtěl zkusit něco jiného, ale po půlmaratónu mi další působeni v atletice zakázali. Ani to říkat nemuseli, sám jsem se o tom přesvědčil. Přesto chápu krásu běhu jako takovou. Běžecký trénink trvá hodinu a půl. Cyklistický 5 – 6 hodin. Atlet navíc může trénovat kdykoliv. My jsme omezeni denním harmonogramem,“ říká Jiří Ježek, který za rok ujede 30 000 km na svém kole.

Zlatý věk cyklistiky
Cyklistika má v naší zemi obrovskou tradici. „Máme spousty Mistrů světa, olympioniky, na našem území se pořádal Závod míru, byli jsme jedni ze států, které založily Mezinárodní cyklistickou unii. Před 12 lety jsme měli nedostatek kvalitních jezdců, ale i když nejsme ekonomicky nejsilnější, pořád patříme ke světové špičce a požíváme obrovských zkušeností trenérů a zápalu jejich mladých svěřenců. A každý titul, který kdokoliv z nás získá a přiveze do republiky, přiláká další zájemce.“

Jiří Ježek|foto: Jan Sklenář

Závodit pro radost
Zpočátku, díky nedostatku jiných závodů, soutěžil Jiří Ježek s nehandicapovanou částí populace. „Byla to pro mne obrovská motivace. Nechtěl jsem si nic dokazovat, ale byl to logický krok. Závodů pro handicapované nebylo mnoho. Dnes se situace každým dnem obrací a závodů přibývá. Protože zájem neustále roste.“
12 let po sobě se účastní paralympiád a Mistrovství světa. Jak sám říká v současnosti se snaží užívat si každý závod. „Pochopil jsem totiž, že nemůžu stále vyhrávat a proto je pro mne každé umístění na stupních vítězů velkou odměnou.“