Cukrář a kadeřník mají hodně společného. Oba musí být kreativní, říká Jan Jirka z „Peče celá země“

28. květen 2020

Dívali jestli jste se před časem v televizi na soutěž Peče celá země? Jestli ano, tak budete jednoho ze soutěžících dobře znát. Skončil těsně před finále, do kterého nakonec postoupily tři ženy, se kterými se ostatně moc kamarádil. Je původní profesí kadeřník, pochází z našeho kraje z Červeného Kostelce a jmenuje se Jan Jirka. 

V televizní soutěži vám všichni říkali Jando. Můžu vám také říkat Jendo?
Ano.

Jak jste si užil soutěž Peče celá země? Jaké to bylo?
Soutěž byla celkově příjemná, jenže já jsem do toho ještě natáčel jiný projekt jako kadeřník. Takže jsem prakticky celý měsíc nespal a hrozně rychle to celé uteklo. Bylo to fajn, ale už je to strašně dávno.

Čtěte také

Jak vás vůbec napadlo přihlásit se do soutěže v pečení?
Já někdy dělám věci tak, že nepřemýšlím. Udělám je a potom teprve přemýšlím. A tohle byl ten případ. Našel jsem pozvánku na casting, tu jsem vyplnil, oni mě pozvali na další a další kola a najednou jsem byl jako v top 12. Nečekal jsem to.

Jak probíhaly castingy, bylo to těžké?
Castingy nebyly až tak těžké, ale byly strašně příjemné. Jelikož pracuji na konkurenčních televizích, na různých hudebních soutěžích, tak znám ono napětí z castingů. A tady já jsem z každého kola odcházel úplně nadšený.

Jan Jirka ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Prozraďte, na čem pracujete na hudební poli?
Teď momentálně odmítám všechny televizní projekty, protože na to už nemám čas. Ale natáčel jsem v televizi Voyo, kde jsem dělal dlouhé období supervizora přes vlasy a účesy, to bylo strašně náročné, ale milé. Protože spousty kameramanů a zvukařů pracovalo jak na Peče celá země, tak na Voyo a já jsem s nimi najednou trávil 6 dní v týdnu.

Víc než s partnerem.
Tenkrát jsem ještě partnera neměl. Ale jeden zvukař mi říkal, já tě vidím častěji než manželku.

Jak jsem se dostal k pečení? Myslím, že tento příběh mají všichni kdo pečou, podobný. Prostě za tím stojí babička.
Jan Jirka, účastník soutěže Peče celá země

Takže vy jste zvyklý na televizní kamery, nedělalo vám to problém.
Nejsem zvyklý být před kamerou, ale za kamerou. A najednou přišly rozhovory, bylo to třeba živě vysílané. Tak to bylo pro mne nové. V tom jsem byl nesvůj.

Čtěte také

Když vás vybírali, ověřovali si nějak, že nejste profík co se týče pečení a vůbec kuchyně?
Ano, to si ověřovali. Česká televize přípravu nepodcenila a opravdu si ty lidi prověřila. Na castingu jsem potkal spoustu lidí a ptal jsem se, proč se nedostali do finále. Většinou to prostě bylo tím, že se přišlo na to, že někdo prodává dorty nebo si chce otevřít cukrárnu. A to už stačilo, že ho nevzali.

Kolik vás bylo dohromady?
Na začátku snad přes 300 lidí. A když mi zavolali, tak jsem zrovna byl strašně unavený, a vůbec jsem to v tu chvíli nevstřebával. Došlo mi to až 6. května, kdy se začalo točit. A užil jsem si to.

Vlasy

Jak se kadeřník vlastně dostane k pečení?
Myslím, že tento příběh mají všichni, kdo pečou, podobný. Prostě za tím stojí babička. Já jsem nechodil do školky, byl jsem doma s babičkou, a tak umím háčkovat i šít. To bylo v mém milovaném Červeném Kostelci.

Vy už tam ovšem nežijete.
Už tam nežiji 10 let, ale čím jsem starší, tím se tam raději vracím. Dokonce v sobotu jsem se byl podívat na jednu nemovitost, protože bych se tam chtěl na důchod vrátit. Ovšem ta nemovitost nevyšla, ale myslím, že v létě koupím určitě pozemek.

Čtěte také

Ale do důchodu máte ještě dost času, ne?
Já chci jít do důchodu brzy.

V soutěži vám říkali Jendo. Tak vám říkají od malička?
Ne, byl problém, že jsme byli dva Honzové a potřebovali jednoho přejmenovat. Takže Jendo mi říkali jen ti nejbližší, ale teď už celá republika. Já už se tak všude podepisuji.

Když vás babička přivedla k tomu pečení, nechtěl jste spíš být pekařem nebo cukrářem? Proč kadeřník?
Ony ty dva obory mají velmi společného. Oba jsou kreativní, oba potřebují nějakou techniku, chemii, fyziku. Všechno určuje módní styl a historie. Já jsem jako dítě samozřejmě miloval sladké, ale když přišlo v 15 letech rozhodování, tak mne nechtěli pustit na kadeřníka, protože jsem měl vyznamenání.

Dort, pečení, kuchař, cukrářská poleva, dortová poleva, rotační plát

Byla to překážka?
Vyznamená v deváté třídě pro mne byla překážka. Ale k té cukrařině, jako když umíte doma upéct bábovku, neznamená to, že jste cukrář. Ani po té soutěži nepředpokládám, že jsem profesionál. Stále jsem amatér. Kadeřnictví je mi bližší a pořád je pro mne na první místě.

Zkrátka chcete také vytvořit něco pěkného na hlavě.
To je opravdu dvou až tříhodinový proces, taková návštěva kadeřníka prostě pro ženy. A kreativita musí mít nějaké základy v chemii a fyzice. Je to fajn propojování, protože je to technologický obor, protože musíte mít techniku a přemýšlet. A baví mě to. Je to jedna část mé práce. Já jsem buď na salonu nebo lítám po fotografování a natáčeních. Jsou to hrozně dlouhé přípravy a dnes se šetří. Žádná produkce mi nezaplatí pravé vlasy, takže doma šiji po nocích umělé příčesky.

Kdy jsem byl naštvaný, ve stresu a hladový, tak mi šlo pečení v soutěži překvapivě nejlépe.
Jan Jirka, účastník soutěže Peče celá země

Vy jste opravdu kreativní i v tom kadeřnictví. Co pro vás bylo nejtěžší při té soutěži?
Musím říct, že se mi opravdu vymstilo, že jsem nebyl připravený. Neměl jsem odpečeno na rozdíl od těch ostatních. Nečekal jsem, že budu tak dlouho postupovat, takže jsem občas řešil recepty večer před natáčením a to mě hrozně zbrzdilo. A na co nejvíc vzpomínám? Měli jsme technickou výzvu kremrole. Já jsem si říkal, tak jdu domů, to prostě nedám. A nakonec jsem vyhrál. A pamatuji, že to bylo snad poprvé za celou soutěž, co jsem se opravdu soustředil. Byl jsem naštvaný a soustředil jsem se. A ono to nakonec přineslo úspěch. Kdy je člověk naštvaný, ve stresu a hladový, tak to jde nejlíp.

Kremrole pocukrujeme moučkovým cukrem.

Co se stalo s jídlem, které jste upekli? Snědlo se to hned?
To je velmi častá otázka a já vždycky odpovídám, my soutěžící jsme se k tomu ani nedostali. Protože tam byla hladová produkce 150 lidí a jak nás ubývalo, tak bylo méně a méně produktů.

Co vás čeká v budoucnu? Máte sny a plány? Budete stříhat a péct dohromady?
Kadeřnictví nikdy neopustím, to je pro mě velmi důležité. Ale momentálně o tom ještě moc nechci mluvit, protože o projektech se nemluví, dokud není podepsaná smlouva. Ale je možné, že už brzy budou lidé v jedné pražské kavárně ochutnávat mé receptury. Ale to je ještě trošku ve hvězdách, ještě nemám podepsanou smlouvu.

Jan Jirka a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

A že byste u toho ještě ostříhal zákazníky.
Ne, to nejde plácat jablka s hruškami.

Tak vám držíme palce, ať se vám daří v životě tak, jak se vám dařilo v soutěži. Naším hostem byl dnes Jan Jirka z Červeného Kostelce. Děkuji za návštěvu, na shledanou.
Já děkuji za pozvání. Na shledanou.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.