Co znamenají otisky prstů na pozadí Věstonické venuše? „Asi nebyla posvátná,“ míní archeolog Martin Oliva
Jaké otázky skrývá soška Věstonické venuše? K čemu sloužila? Archeolog a její správce Martin Oliva se jen usmívá nad častými otázkami. O účelu sošky se pořád spekuluje. „Je to snad amulet ženství,“ odmítá Oliva tradiční spojení s mateřstvím. Odmítá taky, že by takto obézní ženy tehdy neexistovaly. Podle něj zřejmě zůstávaly na místě, zatímco skupina lovila. „Možná byly úmyslně vykrmovány a stávaly se z nich jakési živé idoly.“
Za objevitele sošky bývá považován vedoucí výzkumu Karel Absolon. „On ale zrovna u nálezu nebyl,“ upozorňuje archeolog Martin Oliva, vedoucí ústavu Anthropos a specialista na paleolit a mezolit u nás. Sošku v ohništi našli dělníci. Ve dvou kusech.
Stopy na zadnici?
Sošku podle Olivy vytvořil pravěký umělec. „Rozhodně to nedělaly děti. Na to je soška esteticky vyspělá.“ Otisky dětských prstů na jejím pozadí tak považuje za náhodné. „Že se jí dítě mohlo dotknout ještě před vypálením, asi znamená, že nebyla posvátná. Ale může to znamenat i cokoli jiného.“
Otazníky kolem sošky Olivu moc netrápí. „Žije se s tou volností intepretace docela dobře. To je základ archeologie.“ Nevadí mu ani, že loňský scanning neobjevil žádnou senzaci. „Nebyl v ní zapečený diamant. Ale zjistilo se, že je dělaná na několikrát a z několika druhů hlíny, co se týče hrubosti.“
Ohnivý poklad
Zajímavé je, že v ohništi tenkrát nenašli jen sošku. „Bylo tam asi 500 nástrojů a krásných čepelí, které byly žárem rozpukané.“ Nešlo přitom o žádný odpad.
„Mě to připomíná rituály ničení majetku, které vykonávají severozápadní indiáni. Každý rok se sejdou a ničí majetek, aby ukázali, že si ho zase můžou opatřit,“ říká Martin Oliva.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
