Co víme o špenátu

14. květen 2004

Vztah lidí ke špenátu je velice vyhraněný. Špenát je spíše záležitost úpravy pokrmu, všechno, co má listy, můžeme uvařit, rozmixovat, pomlet a udělat z toho špenát. Můžeme ho udělat třeba ze šťovíku, z hlávkového salátu, z kopřiv. Současně všechny tyto věci, snad s výjimkou kopřiv, můžeme nabídnout na stůl jako salátovou zeleninu.

Špenát má své příznivce i zaryté odpůrce. Ukázalo se, že tvrzení, že obsahuje velmi mnoho železa, se zas až tak nezakládá na pravdě. Je u něj trochu problém s obsahem kyseliny šťavelové. To je látka, která v organismu není nejpříjemnější a musí se neutralizovat nějakým vápníkem, takže hned při přípravě je třeba přidat mléko, vajíčko a tímto kyselinu šťavelovou kompenzovat. A tady narážíme na to, že není špenát jako špenát, a dá se říct, že většina zeleniny, kterou jako špenátovou upravujeme, má kyseliny šťavelové méně než špenát setý.

Velice blízko botanicky, ale i pěstitelsky ke špenátu má zahradní lebeda. Má silné, lesklé listy, které obíráme a které nám slouží podobně jako špenát. Lebedu vyséváme přibližně v této době a hlavně musíme na záhonu řádně vyjednotit. Je zajímavé, že ani velké listy nehořknou, což u špenátu tak nebývá. Lebeda zahradní nemusí být jen rostlinou užitkovou, ale může být i rostlinou dekorativní.

Spustit audio