Co v Bohémě nebylo: Karel Höger pracoval roky pro odboj. A celý život o tom mlčel

Karel Höger (30. léta)
Karel Höger (30. léta)

Mladý Karel Höger hajlující v Národním divadle. Starý Karel Höger podepisující Antichartu. Dvě fotografie, které v dnešní vizuální kultuře (taky) utvářejí obraz herce. Seriál Bohéma k nápravě nepřispěl. Höger tam plní roli komické figurky, které každý opatrně říká, co má dělat. Přitom zrovna na něm mohli tvůrci seriálu stavět.

„Karel Höger byl v odboji od roku 1943. Byl zpravodajskou spojkou s partyzánskou skupinou, která operovala na Zlínsku. Měl dvě krycí jména: Kolanda a Eva,“ popisuje publicista Stanislav Motl. „Kromě toho Höger dvakrát tajně pronikl do Terezínského ghetta. S léky.“

„Mohlo se stát, že se pak nemusel dostat ven. Kdyby zrovna došlo k transportu do Osvětimi, tak by ho tam v tom zmatku mohli zařadit.“ Na dvojí život Karla Högera upozornila poprvé novinářka Jana Machalická. Nevěděla o něm ani Högerova pozdější žena.

Jiná „kompromitující“ fotografie

Eva Högerová dala Stanislavu Motlovi při osobním setkání místo odpovědí bednu s osobními předměty svého muže. „A z ní na mě vypadla fotografie nádherný holky v uniformě vojačky, důstojnice naší poválečné armády.“ Důležitější ale bylo, co stálo na druhé straně fotografie.

„Stálo tam: Svému příteli a statečnému kamarádovi z odboje Karlovi Högerovi věnuje partyzánka Julie Táborská, Malenovice.“ Motl se do Malenovic vydal a setkal se i s pamětníky na Julii Táborskou. Naznačené skutečnosti nakonec potvrdil i dokument ministerstva národní obrany.

Dvojnásobná smůla

Karel Höger

O čem tedy svědčí fotografie z doby po atentátu na Heydricha? „Když muži a ženy z Ležáků čekali na popravu, herci povinně nahnaní do Národního divadla zvedli 24. června 1942 pravice k pozdravu. A Karel Höger měl tu smůlu, že stál na kraji u uličky. Takže ho fotograf zvěčnil.“

Podobný příběh je i za fotografií z podpisu Anticharty 28. ledna 1977 v Národním divadle. O pár měsíců později, 2. května 1977, dal totiž Höger z angažmá v Národním divadle výpověď. Na protest proti politickému vyhazovu Vlasty Fabiánové. Dva dny na to (4. května 1977) zemřel.

Mrtvý mezi živými

Životní osud Karla Högera jakoby parafrázoval základní myšlenku z jeho prvního poválečného filmu Mrtvý mezi živými (1946). Otázku zbrklého hrdinství a rozumného jednání, otázku viny, zodpovědnosti a veřejného mínění, které dokáže rychle zaujímat postoje a stejně rychle je i měnit.

Spustit audio

Související