Co v Bohémě nebylo: Karel Höger pracoval roky pro odboj. A celý život o tom mlčel

Karel Höger (30. léta)
Karel Höger (30. léta)

Mladý Karel Höger hajlující v Národním divadle. Starý Karel Höger podepisující Antichartu. Dvě fotografie, které v dnešní vizuální kultuře (taky) utvářejí obraz herce. Seriál Bohéma k nápravě nepřispěl. Höger tam plní roli komické figurky, které každý opatrně říká, co má dělat. Přitom zrovna na něm mohli tvůrci seriálu stavět.

„Karel Höger byl v odboji od roku 1943. Byl zpravodajskou spojkou s partyzánskou skupinou, která operovala na Zlínsku. Měl dvě krycí jména: Kolanda a Eva,“ popisuje publicista Stanislav Motl. „Kromě toho Höger dvakrát tajně pronikl do Terezínského ghetta. S léky.“


Co v Bohémě nebylo?
Která skutečná herečka byla obrazem Krallové? Jaký byl osud Hugo Haase? Sledujte náš webový speciál.

„Mohlo se stát, že se pak nemusel dostat ven. Kdyby zrovna došlo k transportu do Osvětimi, tak by ho tam v tom zmatku mohli zařadit.“ Na dvojí život Karla Högera upozornila poprvé novinářka Jana Machalická. Nevěděla o něm ani Högerova pozdější žena.

Jiná „kompromitující“ fotografie

Eva Högerová dala Stanislavu Motlovi při osobním setkání místo odpovědí bednu s osobními předměty svého muže. „A z ní na mě vypadla fotografie nádherný holky v uniformě vojačky, důstojnice naší poválečné armády.“ Důležitější ale bylo, co stálo na druhé straně fotografie.

„Stálo tam: Svému příteli a statečnému kamarádovi z odboje Karlovi Högerovi věnuje partyzánka Julie Táborská, Malenovice.“ Motl se do Malenovic vydal a setkal se i s pamětníky na Julii Táborskou. Naznačené skutečnosti nakonec potvrdil i dokument ministerstva národní obrany.

Dvojnásobná smůla

O čem tedy svědčí fotografie z doby po atentátu na Heydricha? „Když muži a ženy z Ležáků čekali na popravu, herci povinně nahnaní do Národního divadla zvedli 24. června 1942 pravice k pozdravu. A Karel Höger měl tu smůlu, že stál na kraji u uličky. Takže ho fotograf zvěčnil.“

Podobný příběh je i za fotografií z podpisu Anticharty 28. ledna 1977 v Národním divadle. O pár měsíců později, 2. května 1977, dal totiž Höger z angažmá v Národním divadle výpověď. Na protest proti politickému vyhazovu Vlasty Fabiánové. Dva dny na to (4. května 1977) zemřel.

Karel Höger

Mrtvý mezi živými

Životní osud Karla Högera jakoby parafrázoval základní myšlenku z jeho prvního poválečného filmu Mrtvý mezi živými (1946). Otázku zbrklého hrdinství a rozumného jednání, otázku viny, zodpovědnosti a veřejného mínění, které dokáže rychle zaujímat postoje a stejně rychle je i měnit.