Co si přeje environmentalista Oldřich Motyka za dvacet let? „Stačí, když nám to nebude lhostejné“
Co vidí, když se podívá dvacet let dopředu? Žádné katastrofické scénáře ani velká gesta. „Vždycky je namístě mírný optimismus. Hezky česky se tomu říká naděje. I kdyby to mělo vypadat zle, stojí za to nějakým způsobem bojovat,“ říká environmentalista v Blízkých setkáních Marka Němce. Jeho představa budoucnosti přitom není překvapivě velkolepá. „Ne všechno se podaří zachránit nebo vyčistit. Ale pokud se budeme snažit, tak i to stojí za to.“
Vedle vědy se věnuje i pedagogice. „Rád mluvím o věcech, které považuju za důležité. Vědec může hodně ovlivnit svět. Ale vědecké články si moc lidí nepřečte. Člověk tím neudělá revoluci,“ zamýšlí se. „Pedagogickou prací ale můžete ovlivňovat mladé lidi, můžete v nich vzbudit nadšení.“
To ostatně zkouší i mimo posluchárny. Na sociálních sítích publikuje videa a těší ho, když se lidé vracejí s dalšími otázkami. „Mám rád, když se doptávají. To jsou i zdroje pro další videa.“ Nejzvídavější publikum má ale doma.
„Nejlepší je v tom moje pětiletá dcera. Je ve věku, kdy se ptá, a já jí můžu odpovědět na otázky, proč je nebe modré a voda v moři slaná.“ A pak s úsměvem dodává: „Přesto mě občas zaskočí.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
