Co má společného vysílač Ještěd a kino Máj v Doksech? Architekta Karla Hubáčka

Historie promítání v lázeňském městečku Doksy sahá až do 20. let 20. století. Kino Heller ale v roce 1952 zničil požár, a tak se zrodila myšlenka na vybudování nového kina. Původně bylo v plánu vytvořit nevzhlednou typizovanou krabici. Při stavbě se na místě objevila spodní voda, typový projekt se znelíbil a do hry vstoupil tým Karla Hubáčka. Nový návrh z roku 1959 počítal se spodní vodou a je dodnes architektonicky zajímavý.

„Budova určitě upoutá svým vzhledem. Ta přední, vstupní část směrovaná do Máchovy ulice připomíná kýl lodě. A to je pravděpodobně inspirace Karla Hubáčka Máchovým jezerem, lodní dopravou a vůbec celou atmosférou našeho turistického městečka,“ říká historička Renata Mauserová. Podle jejích slov existoval prý dokonce projekt, který měl z Máchovy ulice vykázat dopravu, a na jejím místě měla vzniknout kolonáda. To se ale nepodařilo.

Strop promítacího sálu připomíná noční oblohu

Zajímavý je i interiér kina. Vestibul byl původně v tmavých barvách, jaké architekti použili i v kinosále. K úpravě došlo v letech 1983 až 1984 v souvislosti se špatným stavebnětechnickým stavem. Tehdy se poprvé od otevření kina v roce 1963 znovu objevil na scéně architekt Hubáček. Navrhl technické zajištění objektu a práce na vestibulu opět svěřil uznávané Lidmile Švarcové. Architektka a kostymérka prostor „převlékla“ do optimističtějších oranžovočervených barev.

Kino od svého počátku disponovalo výjimečným technickým vybavením|foto: Jaroslav Hoření

Cestou do kinosálu zaujme postmoderně laděný obraz malíře a scénografa Jana Vančury. Podle dramaturga kina Miloslava Lomiče znázorňuje výjevy z prvních velkofilmů. Samotný kinosál se dochoval v původní podobě z roku 1963. Řada barev od té doby vybledla kvůli použití jiných materiálů, než byly v Hubáčkově původním projektu. Sál má kapacitu 350 míst a zajímavý je jeho temně modrý strop s bodovými světly, který má evokovat noční hvězdnou oblohu.

Kino od svého počátku disponovalo výjimečným technickým vybavením. V dobách, kdy se mimo Prahu promítaly běžně jen 16 milimetrové filmy, byla tady již 35 milimetrová projekce a také skvělý zvuk.

A návštěva Kina Máj je zážitkem i v současnosti. Kino má za sebou digitalizaci, díky které žije a promítá dál, a také první část rekonstrukce. Zahrnovala především střechu, zateplení a fasádu, takže kino zvenčí září novotou. V dalších letech by mělo dojít na rekonstrukci kinosálu, ale Hubáčkův rukopis zůstane zachován.

Průčelí kina evokuje lodní kýl|foto: Jaroslav Hoření

Pokud byste měli zájem o prohlídku kina s výkladem, obraťte se na dramaturga, správce a promítače v jedné osobě Miloslava Lomiče. A ještě dvě zajímavosti. Letos 55leté kino předního českého architekta dodnes není památkou, ale to se snad změní. Karel Hubáček navrhl ještě jedno kino, které sídlí v Železném Brodě.