Co je to obsedantně kompulzivní porucha? Pěkné peklo!
Možná, že to znáte: přesto, že jste před odchodem z domu zavřeli okna, vypnuli plyn, zhasli a zamkli, tak se musíte vrátit domů a ujistit se, že jste nic nezapomněli.
„Než se tato porucha rozroste do takové úrovně, že to člověka přivede do ordinace psychiatra nebo psychologa, tak to nějakou dobu trvá,“ říká psycholožka Marta Boučková. A klidně to může být i pět let.
Řešte problém včas!
Je tak třeba začít problém řešit už od počátku, kdy začíná kvést. „Ve chvíli, kdy ji necháte vklínit do svého života, je to jako mor. Váš život se stane velmi komplikovaný, a to navíc ne jen ten váš.“ dodává.
Obsedantní kompulzivní porucha je charakteristická vtíravými nutkavými myšlenkami, které jsou velmi nepříjemné a vyvolávají úzkost. Nejčastěji tak lidé pochybují o tom, jestli zamkli byt. Ale taky může být jejich úzkost směřována na čistotu a obavu z jakékoli nákazy.
„U kompulzivní poruchy nastupuje ještě druhá část, tedy kompulze. To je specifické chování, které reaguje na úzkost myšlenky.“
Opravdu jste zamkli dveře?
V praxi to vypadá tak, že do zamčených dveří ještě pro své ujištění znovu strčíte. Nebo zkusíte ještě jednou zamknout, odemknout, zamknout, odemknout. Vlastně se tak nemůžete od dveří odtrhnout.
Obsedantní kompulzivní poruchou trpí až jeden člověk z padesáti!
Spousta lidí na to vyzraje mazanou fintou, kdy začne přenechávat odpovědné činnosti někomu druhému. „O co víc se jim ale vyhýbá, o to víc je pak ale úzkostný ve chvíli, kdy to někdy zůstane na něj.“ Pomoc je ale pro vás velmi zákeřná. „Pokud vás má blízký rád, a snaží se vám s tímto problémem pomoct, tak rádi vezmou povinnost na sebe. Nicméně, ve finále vás ještě víc znejistí. Vy se totiž víc a víc budete bát zamykat.“
Není to jen roztržitost?
Myšlenka na to, že jsem něco udělala špatně je totiž sama o sobě neškodná a běžná. „Ale podstatná je úzkost, která doprovází běžné úkony, a to s velkou mírou intenzity.“
Studie, které sledovaly vliv poruchy jednoho člena rodiny na ostatní, ukázala, že až 37 % primárních příbuzných může onemocnět stejnou poruchou.
Normální je, že nad tím, jestli jste vše zamkla a zavřela, už dál nepřemýšlíte. Pokud se vám ale nejistota stále vrací a stane se součástí každodenního života, máte problém. A začíná to ve chvíli, kdy běžné úkony děláte častěji než je zdrávo.
Nemoc má různé fáze
Nemoc je zákeřná i tím, že má klidná období. Jsou to dny, kdy máte dobře nastavený životní režim a v tu chvíli úzkost spí. „Naopak ve chvíli, kdy se vám nedaří, kdy se dostáváte do stresu a zatížení, tak se porucha probudí. Úzkost vás zachvátí a porucha se začne víc prohlubovat.“
Jak se léčí?
Čeká vás návštěva odborníka, který vám nastaví kognitivně-behaviorální terapii, která pracuje s náhledem. Bohužel se taky může stát, že svou poruchu přenesete na další členy rodiny nebo známé.
„Nakažlivost“ totiž spočívá v uvědomování si spoustu činností, které můžete pokazit. Musíte se tak naučit odolávat a věřit sám v sebe, že jste vše udělali správně. „Prostě jsem zamkla a víc se tomu nevěnuji.“ To je ostatně i rada pro ty, kteří se snaží příznakům poruchy odolávat sami.
Ostatní záznamy poraden najdete v iRadiu v Dopoledni s Dvojkou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
