Člověk a zvíře I.

Vztah člověka ke zvířatům se v celé jeho historii pohybuje mezi dvěma zcela odlišnými a od sebe velmi vzdálenými póly. Jeden je charakterizován velmi pozitivním významem zvířat pro člověka. Jedná se o uctívání či zbožnění zvířat, kterým se vyznačovaly nejstarší lidské kultury a které se dosud do určité míry uchovalo v Indii a u lidí žijících v pralesích Jižní Ameriky, Nové Guineje a v polopouštích Austrálie. Bohužel pro většinu dnešní populace člověka moudrého představují tito příslušníci stejného druhu jen zapomenuté a primitivní lidské bytosti, zajímavé kuriozity z doby kamenné.

Člověk moudrý posunul živočišné druhy do funkce zboží či věcí potřebných k naší existenci. Většina dnešních lidí vystupuje jako absolutní vládcové či nejdokonalejší a nejvýkonnější nepřátelé všech zvířat. Další osud lidí závisí na trvalém mohutném toku masa, vajec, tuku a mléka, bez něhož by lidstvo nemohlo existovat. Chovatelé zvířat se stali výrobci, což v zemědělské produkci učinilo zejména z domácích zvířat jen věci, které se díky úmyslně zavřeným očím drtivé většiny lidské populace mění v chutné, dokonale zabalené balíčky masa, které naprosto neprozrazují svůj původ ve zvířecích tělech. Vzorně balená vajíčka jistě většinu z nás nepřinutí zamyslet se nad osudem jejich dárkyň chovaných v těsných klecích, kde se na drátěném pletivu jen stěží otočí. Je neoddiskutovatelnou skutečností, že dnešní chovatelé slepic na celém světě už dávno nevnímají, že to jsou živá zvířata.

Anglická zooložka Dawkinsová, která pracuje v britské komisi na zlepšení podmínek chovu domácích zvířat, se pokoušela osud slepic v bateriovém chovu napravit. K jejímu překvapení se tyto klecované slepice při vypuštění do volného travnatého výběhu nesmírně poděsily a uklidnily se jedině tím, když jim poskytla jejich malou drátěnou klec.

Posun současného významu živých bytostí v neživé věci lze nejlépe demonstrovat na rybolovu. Rybářská loď vytáhne na palubu naráz síť s tunami ryb. Námořníci se v této kupě třepetajících se těl živých ryb pohybují se stejnou lhostejností, jako by šplhali po hromadě písku. Vztah lidí k rybám je skutečně svérázný, jako kdyby spoléhali na to, že většina z nich jsou němí tvorové, kteří nedokáží vyjádřit, že je něco bolí. Proto sportovní rybáři a často i jejich mladí potomci s naprostou samozřejmostí probodávají soustavou háčků živé rybky, které slouží jako návnada při lovu dravých ryb.

V současné době se u nás necitelnost ke zvířatům projevuje i tak, že majitelé velkých i malých rybníků bez uzardění loví vydry tím nejkrutějším způsobem - talířovými železy, která jsou v celé civilizované Evropě už dávno zakázána.

Celých třicet let jsem musel denně poslouchat soudy návštěvníků zoologické zahrady nad vystavovanými exempláři. Občas jsem chtě nechtě upadal do beznaděje nad posunem významu zvířat v širokých vrstvách lidu. Když jsem si totiž myslel, že mladá rodina stojí v posvátném obdivu před divokým krocanem či vzácnou husou, obvykle jsem od zářící mladé maminky slyšel: Jé, ta je krásně baculatá, stačila by hlávka zelí a bramborové knedlíčky, to bychom se poměli!

Kupodivu věcí se nestala jen naše hospodářská zvířata, ale i z chovu zvířecích miláčků se nyní stal velmi výnosný obchod. V současné době se chová v Německu 23 milionů zvířat ve 12 milionu německých domácností (akvarijní ryby se neregistrovaly). Nejvíce chovaným zvířetem je kočka - 6 milionů jedinců, odhadem 400 000 z nich jejich majitelé ročně zbaví domova a vypustí je volně do měst, zahrad či do lesů. Na druhém místě stojí exotičtí okrasní ptáci s více než pěti miliony kusů, třetí místo si udržuje pes s 5 miliony jedinců, terarijních živočichů včetně malých savců jsou téměř čtyři miliony a navíc jsou v domácnostech tři miliony akvárií.

Stojí opravdu za to obchodovat se zvířaty a jejich potřebami, což dokazuje skutečnost, že majitelé koček utratí ročně za průmyslově zpracovanou potravu 1 370 milionů marek a za potřeby k chovu 440 milionů marek, majitelé psů za potravu zaplatí 1 200 milionů marek, za potřeby 200 milionů marek, chovatelé ptáků nakoupí ročně krmiva za 320 miliony marek, za chovatelské potřeby utratí 140 miliony marek, krmení akvarijních rybek chovatele stojí 100 milionů marek a potřeby 340 milionů marek, na chov terarijních živočichů chovatelé vydají 230 milionů marek.

Vláda člověka nad zvířaty se projevuje i ve využívání volně žijících zvířat k lovu. Podle statistických údajů organizace Fish and Wildlife Service v USA 1,5 milionu lovců ročně zastřelí 12 milionů divokých kachen a hus, 1 milion sluk a jiných bahňáků, další miliony křepelek a holubů, 2 miliony jelenů a 23 000 medvědů. Celkem to je 60 milionů ptáků a savců. Další možností, jak využívat volně žijící zvířata k obohacení, je vývoz živých zvířat, kůží či dalších zvířecích produktů zejména rozvojovými zeměmi. Ale i například po rozpadu světové velmoci Sovětského svazu pytláci v rezervacích na Dálném východě zastřelili přes 200 tygrů ussurijských a jejiczh kůže a kosti prodali za dolary do Číny.

Vláda člověka nad zvířaty se projevuje i ve využívání volně žijících zvířat k lovu. Podle statistických údajů organizace Fish and Wildlife Service v USA 1,5 milionu lovců ročně zastřelí 12 milionů divokých kachen a hus, 1 milion sluk a jiných bahňáků, další miliony křepelek a holubů, 2 miliony jelenů a 23 000 medvědů. Celkem to je 60 milionů ptáků a savců. Další možností, jak využívat volně žijící zvířata k obohacení, je vývoz živých zvířat, kůží či dalších zvířecích produktů zejména rozvojovými zeměmi. Ale i například po rozpadu světové velmoci Sovětského svazu pytláci v rezervacích na Dálném východě zastřelili přes 200 tygrů ussurijských a jejiczh kůže a kosti prodali za dolary do Číny.

Díky dokonalým zbraním výrazně poklesla role zvířat jako nepřátel člověka. Lidé vesměs přeháněli nebezpečnost zvířat, což bylo též důvodem jejich soustavného hubení. Navíc si lidé během celé své historie vymýšleli i zvláště krutá monstra a dodnes někteří věří na dravé dinosaury, kteří číhají v posledních zbytcích kamerunských pralesů, na obrovské mořské hady či jezerní nestvůry. Všeobecně vzato se mi zdá, že člověku zvířecí nepřítel a strach z něho začíná chybět a z toho důvodu se většina lidí doslova opájí hororovými filmy.

Na celém světě se zvířata stávají objektem, který zajímá zloděje. Jedná se zejména o vzácná zvířata, která milovníci zvířat nemohou snadno sehnat, často i proto, že jejich dovoz omezuje třeba Washingtonská konvence. Podobně jako i u jiných sběratelských aktivit je touha lidí mít některé zvíře doma tak silná, že se odhodlají zvíře uloupit. Především se jedná o ptáky, plazy a malé savce. Na druhé straně se touto činností zabývají i dokonalí profesionálové, kteří si u okrádané organizace či soukromého chovatele přesně dovedou zjistit, která zvířata jsou chovná, mladé jedince či sólové samce majiteli velkomyslně ponechají.

Dvakrát se mi zcela náhodně podařilo ukradená zvířata objevit v zahraničí, neboť papoušek uměl dokonale sedm českých vybraných slov, která se v Německu nemohl naučit. Podruhé se mi známý francouzský chovatel chlubil párem alexandrů čínských. Když jsem se blíže podíval, zpozoroval jsem, že samici chybí na levé noze dva prsty, které jí přes oka voliéry v Praze ukousla kuna.

Kromě ptáků a malých savců se kradou zejména plazi. V pražské zoologické zahradě se v noci do terária vloupali dva malí chlapci, kteří utekli v tlačenici u autobusu večer své matce. Jeden z nich si strčil za košili prudce jedovatou africkou zmiji útočnou a druhý neméně jedovatého asijského ploskolebce. Zřejmě se spoléhali na výkonnost svých strážných andělíčků, které zaměstnali tím, že do oken terária se vyšplhali po mřížích tygřího výběhu, kde se v té době pohybovali dva tygři ussurijští. Domů se dostali dříve než jejich matka, která je hledala na policii. Chlapci měli proto čas se se svým úlovkem pochlubit babičce, která hlídala jejich gříletou sestřičku. Vypustili oba velké hady na stůl a zmije přitom uštkla ploskolebce, který uhynul. Druhý den ráno maminka mrtvého ploskolebce i živou zmiji útočnou vrátila.

Dobří profesionálové si troufnou i na mnohem větší kořist. V americké ZOO v San Diegu ukradli zloději objednaní jedním z arabských olejových králů chovný pár gepardů i s třemi mláďaty. Návaly při velkých návštěvách v letních měsících představují v zoologických zahradách žně i pro kapsáře. Zvláště pavilony vystavující noční zvířata v tmavomodrém světle jsou pro tuto činnost přímo ideální. Ve Stockholmu používají proti kapsářům zajímavou obranu. V době největších návštěv se mezi diváky pohybuje několik dívek a v jejich rozměrnějších kabelkách na rameni pospávají přes 1 kg těžké, velmi agresivní australské vodní myši bobří s obrovitými řezáky. Za jedinou sezónu se jim podařilo nachytat přes 60 kapsářů, protože i jejich nesmírně obratné prsty neodolají pevnému prokousnutí hlodavčím chrupem. Na ruce vytažené z tašky ve většině případů zůstal hlodavec spolehlivě zakousnutý.

Zloději pracují i ve volné přírodě a ohrožují všechny naše hnízdící vzácnější dravce. Zejména na Blízkém východě je po nich stálá poptávka a platí se v dolarech. Nezbývá, než aby u hnízda hnízdících orlů, sokolů či rarohů se střídali během celého hnízdního období dobrovolní ochránci.

Mezi kriminální činy většího i menšího rozsahu patří osvobozování chovaných zvířat v zoologických zahradách i ve vědeckých ústavech. Na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze osvobodili v zimě ochránci zvířat vzácný genetický materiál klonovaných laboratorních myší, které jsou chovány při stálé teplotě 24 stupňů Celsia. Vypustili je do sousedící botanické zahrady v mrazu -10 stupňů Celsia, kde myši jistě za elkých bolestí pozvolna uhynuly. V berlínské zoologické zahradě malým svářecím aparátem nějací dobrodinci v noci prořezali mříže tygří klece a vypustili tygra, kterého policie v městě musela zastřelit. Tragicky dopadlo i vypuštění vzácných polooslů kulanů, kteří se zabili pádem do vykopaného tunelu metra.

Zvířecí mazlíčci a zoologické zahrady patří do další významové oblasti, v které zvíře představuje pro člověka přítele či druha. Tento posun je jistě kladný, ale mohl by pro nás i zvířata znamenat více, kdybychom se zbavili svého největšího omylu ve vztahu ke zvířatům, a sice jejich polidšťování.

Není žádná jiná tak obrovitá překážka, která člověku soustavně zamezuje poznat a pochopit chování i potřeby zvířat, jako je jejich polidšťování. Obrazně lze říct, že celý vývoj etologie a psychologie zvířat často vede i k týrání. Mnoho lidí se snadno nadchne pro chov opic v domácnosti, aniž by vědělo, že je žádnou drezurou nelze přinutit k udržování takové čistoty v domácnosti, jako je to samozřejmé u psů a koček. Primáti, pohybující se ve větvích, nemají jako šelmy vrozené ukládat trus či moč tgřeba ke značkování na určitá místa, náležejí k naprosto opačnému difuznímu typu. Za skutečnost, že člověk navštěvuje určitou místnost, vděčíme naší civilizaci, nikoli vrozenému instinktu. Často nám proto plačící žena či muž přinášeli do ZOO milovanou opičku s podotknutím, že tak museli učinit díky rozhodným slovům partnera či partnerky: "Buď opice, nebo já!"

Stane-li se zvíře naším druhem, může nám být zcela podřízeno, ale někdy po dospění a často i chybným přístupem člověka se stává jeho nadřízeným. Je to nebezpečné zvláště u zvířat, která jsou silná a mohutná. Většina těžkých poranění ošetřovatelů či krotitelů nepramení z toho, že by je zvířata pokládala za svou kořist, ale napadla je buď jako své sociální nebo sexuální rivaly. Musíme si totiž uvědomit, že stejně jako my zvířata polidšťujeme, i zvířata si nás představují jako své zvířecí partnery, čili si nás pozvířečťují. Podobně i napadení lovců pramení buď z bolesti poraněné kořisti, nebo daleko častěji si lovec dovolil překročit tzv. kritickou vzdálenost mezi ním a zvířetem, na což každé zvíře reaguje obranným útokem.