Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak je herectví těžké, vyznává se herec Petr Štěpánek
„Každá role je pro mě něco jako Mount Everest. Stojím před ním, a nevím, kam polezu,“ přiznává herec v Blízkých setkáních. „Studnice vědomostí byl pro mě můj táta. Hrozně rád bych si s ním zahrál,“ připomíná svého slavného otce Zdeňka Štěpánka. „Táta zemřel, když mi bylo dvacet let. Člověk má v té době jiné priority a nestihl jsem s ním probrat tolik věcí... Je to jedno z mých nejhlubších trápení. Uvědomuji si to čím dál víc,“ svěřuje se. Jaké to je být z herecké rodiny?
„Když na tu horu vylezu, uvědomím si, kolik chyb jsem udělal. Herectví je nádherná, nekonečná a těžká práce. A když někdo tvrdí, že už všechno umí, měl by skončit. Dokud má člověk sílu, tak by měl tuhle profesi vykonávat,“ myslí si Petr Štěpánek.
„Pamatuji si, když můj táta nemohl hrát šest let, jak to bylo těžké. V Národním divadle jsem viděl násilné odchody do důchodu, kdy Karel Höger umřel třetí den poté a Bohoušek Záhorský dostal mrtvici,“ vzpomíná.
„Hrozně rád bych si zahrál divadlo s tátou. Byl skvělý v Learovi. Málokdo ví, že během představení dostal zadní infarkt a Mařenku Tomášovou na jevišti nesl v náručí už s ním. Lidé moc neví, že herci uléhají, až když mají čtyřicítky horečky nebo nemohou chodit. Chceme dát divákům to, za co si zaplatili,“ uzavírá host Dvojky.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
