Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak je herectví těžké, vyznává se herec Petr Štěpánek
„Každá role je pro mě něco jako Mount Everest. Stojím před ním, a nevím, kam polezu,“ přiznává herec v Blízkých setkáních. „Studnice vědomostí byl pro mě můj táta. Hrozně rád bych si s ním zahrál,“ připomíná svého slavného otce Zdeňka Štěpánka. „Táta zemřel, když mi bylo dvacet let. Člověk má v té době jiné priority a nestihl jsem s ním probrat tolik věcí... Je to jedno z mých nejhlubších trápení. Uvědomuji si to čím dál víc,“ svěřuje se. Jaké to je být z herecké rodiny?
„Když na tu horu vylezu, uvědomím si, kolik chyb jsem udělal. Herectví je nádherná, nekonečná a těžká práce. A když někdo tvrdí, že už všechno umí, měl by skončit. Dokud má člověk sílu, tak by měl tuhle profesi vykonávat,“ myslí si Petr Štěpánek.
„Pamatuji si, když můj táta nemohl hrát šest let, jak to bylo těžké. V Národním divadle jsem viděl násilné odchody do důchodu, kdy Karel Höger umřel třetí den poté a Bohoušek Záhorský dostal mrtvici,“ vzpomíná.
„Hrozně rád bych si zahrál divadlo s tátou. Byl skvělý v Learovi. Málokdo ví, že během představení dostal zadní infarkt a Mařenku Tomášovou na jevišti nesl v náručí už s ním. Lidé moc neví, že herci uléhají, až když mají čtyřicítky horečky nebo nemohou chodit. Chceme dát divákům to, za co si zaplatili,“ uzavírá host Dvojky.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
