Čím dál víc lidí se nehlásí k heterosexuální identitě. Jak měníme svůj pohled na sexualitu?

Markéta: Ze zahraničních výzkumů vyplývá, že čím dál víc lidí se hlásí k jiné než heterosexuální identitě. Průzkum od Behavia ukazuje, že v nejstarší věkové kategorii je jen 5 % neheterosexuálních lidí, mezi 18 a 24 lety je to 14 %. Jak máme tento nárůst chápat?

Michal Pitoňák je vedoucí pracovník skupiny duševní a veřejné zdraví sexuálně a genderově rozmanitých lidí v Národním ústavu duševního zdraví.

Michal: Myslím si, že nárůst odráží proměnu společnosti. Starší lidé prožívali dospívání, objevování sexuality, romantických vztahů, identity v jiné době. Byla podstatně méně svobodná, méně informovaná. Neposkytovala prostor pro nacházení toho, kým jsou a byla plná norem. V současnosti lidi mají nejenom internet, ale jsme svobodnější demokratická společnost, která se zajímá o rozmanitost. Poskytuje jí prostor a vytváří nové pojmy, díky kterým si můžeme lépe rozumět. Tudíž logicky se vybarvuje prostor, který dříve byl šedivou zónou, která měla být potlačena. Pestrost byla vždy součástí lidského potenciálu. Nyní o těchto lidech můžeme mluvit, pojmenovávat je a přijímat je.

Petr: Znamená to, že lidí, kteří mají ne-většinovou sexuální orientaci bylo v dějinách stejně akorát se o nich dnes více mluví a mohu se k ní přihlásit?

Michal: Určitě. Myslím, že potenciál, osa rozmanitosti a sexualita je něco, co je na kontinuu. Je to spojitý fenomén, který se rozkrájel do kategorií. Každá kultura si našla způsob, normy, historické epochy, kterými se snažila to ovlivňovat. Nějak potlačovat nebo z toho něco těžit. Na planetě žije mnoho různých kultur. Čím více jsou globalizované, tím více se vzájemně ovlivňují. Je to hodně komplexní, ale potenciál si myslím, že byl vždy. Strašně záleží na tom, co vnímáme jako sexualitu, jak ji definujeme. To bychom se mohli bavit opravdu dlouho.

Markéta: Na jedné přednášce paní položila dotaz, jak se vyznat v otázkách genderu, sexuality a vztahů. Je těžké zjistit, co vlastně chci já. Může to být náročné téma pro dospívající. Jak to v sobě mohou vyzkoumat?

Michal Pitoňák a Petr Bouška|foto:Klára Nováková, Český rozhlas

Michal: Mně přijde, že to vlastně není úplně těžký v současnosti. Je to otevřené tomu, aby se člověk našel a nevnímal se jako špatný. Na jednu stranu se může zdát, že různých pojmů je hrozně moc. Že jsou nepřehledné a lidi se v tom nemusí vyznat. Lidé se prostě pohybují na nějakých mapách, mají možnosti a příležitosti. Dříve by se třeba kvůli tomu cítili divně. V současnosti si třeba řeknou: „Já jsem asi aromantická osoba a jsem v pohodě. Jsou lidé jako já. Tvoří skupinu, se kterou si můžu povídat. Můžu se cítit normálně.“ Někteří lidé se koukají skrze clickbaitové titulky, které mluví o tom, že dnes je 50 genderových identit. Proto je potřeba vyvinout také pochopení. Ti lidé vyrůstali v době, která byla nesvobodná a nemohla vytvářet porozumění. Já naprosto akceptuji, že to někomu není přirozené. Že to někdo vnímá jako matoucí. Je dobré říct: „Já tomu nerozumím, můžete mi to vysvětlit?“

Poslechněte si celý rozhovor o rozmanitosti ve vztazích.