Chtěl jsem svými znalostmi překonat třídního, usmívá se historik Lubor Maloň

S rodným krajem je srostlý profesí i srdcem. Třeba jako herec a scénárista Cukrlete, nebo jako donedávna ředitel festivalu V zámku a v podzámčí, pořádaného Folklórním souborem Haná Přerov.

Láska k rodné hroudě je u něj dominantní a hrdě se k tomu hlásí. V roce 1981 se narodil v Hranicích, už dlouho žije v Přerově.

„V Lipníku ani nemám kořeny, mám je vlastně všude kolem – na Záhoří, na Hané. A z Lipníka už jsem čtrnáct let pryč, ale přesto se cítím být Lipeňákem. Protože si myslím, že člověk nejraději vzpomíná na své dětství a mládí. A já jsem tam prostě vyrostl,“ říká s láskou Lubor Maloň, který už se stihl stát součástí novodobých dějin Lipníka nad Bečvou.

Byl například jedním z prvních 153 studentů, kteří v září 1996 usedli do lavic nového městského gymnázia. O sedm let později v Lipníku nad Bečvou pomáhal otevřít Nábřeží Járy Cimrmana, je autorem scénářů prvních nočních prohlídek Lipníka v rámci Dnů evropského dědictví.

Od šlechtických mesaliancí k regionální historii

Na gymnáziu ho nejvíc motivoval jeho třídní – profesor dějepisu Milan Tempír. Díky němu historie Lubora zlákala víc jako věda, než jako vyučovací předmět. „Původně jsem, ovlivněný mnoha příbuznými, chtěl být učitelem. Ale naštěstí jsem si v posledním ročníku gymnázia uvědomil, že se nechci starat o takové studenty, jako jsme byli třeba my,“ vysvětluje Lubor s úsměvem svou volbu jednooborového studia historie na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Logo|foto:Český rozhlas

Postupové zkoušky během vysokoškolského studia dělal na téma katastrof, které trápily obyvatele Lipníka v první polovině sedmnáctého století. V magisterské práci se pak věnoval šlechtickým mesaliancím, čili nerovným sňatkům. A při práci v muzeu se opět vrátil k regionální historii.

Kdo přežije Hefaiston, ten přežije cokoli

Po studiích začínal v Muzeu Komenského v Přerově jako kurátor na bývalém oddělení dějin školství. „Pamatuju si to přesně, hned při nástupu do muzea jsem byl 17. srpna 2005 vyslán jako výpomoc na Hefaiston. Kolegové mi pak prozradili, že věděli, že se v muzeu udržím, protože kdo prý přežije Hefaiston, ten přežije cokoli,“ vzpomíná s úsměvem mladý muzejník na svůj profesní křest ohněm při XXIV. mezinárodním setkání uměleckých kovářů Hefaiston na hradě Helfštýně.

Od října 2012 je vedoucím oddělení společenských věd, od začátku roku 2016 také zástupcem ředitele Muzea Komenského v Přerově. Nyní se vedle administrativy „baví“ správou tří sbírkových fondů: numismatiky (mincí a papírových platidel) a sfragistiky (pečetidel a razítek).

Při vědeckovýzkumné činnosti se věnuje historii regionu, podílí se na vydávání publikací, přednáší, popularizuje odborná témata z pohledu kurátora výstav.

Rád jsem si zahrál Jana Amose Komenského

Muzejník a divadelník Lubor Maloň rád vzpomíná, jak ztvárnil roli Učitelé národů při jedné z „muzejních nocí“. Možná to souvisí s geniem loci: v září 2016 byl v Přerově odhalen památník Jednoty bratrské na místě objevených základů modlitebny a školy z konce 16. století, kde učil a kázal Jan Amos Komenský. To pozvedlo město Přerov na „vyšší level“.

Lubor Maloň při práci|foto:archiv Lubora Maloně

V letech 2006–2016 byl Lubor Maloň členem Folklorního souboru Haná Přerov, byl i ředitelem folklorního festivalu „V zámku a v podzámčí“, při kterém letos v červnu soubor Haná oslaví 50. výročí vzniku. Podobně to bylo s Luborovými aktivitami v divadelním spolku Cukrle. Z důvodu velké pracovní vytíženosti musel nedávno obě aktivity opustit. Zatím.

„Na tohle období moc rád vzpomínám. Sice se mi nepodařilo naučit se tancovat, ani víc chápat muziku a slyšet rytmus. Ale doufám, že se zase jednou zapojím,“ usmívá se historik, muzejník a divadelník.