Choreograf Jiří Kylián: Tanečníka, jako jsem já, bych k sobě nevzal
V podnělí 21. března oslaví svoje 75. narozeniny choreograf, tanečník a fotograf Jiří Kylián. Poslechněte si rozhovor, který s ním v roce 2016 udělala Jitka Novotná. Rodák z Prahy a světoobčan, který se už ve svých 29 letech stal uměleckým šéfem Nederlands Dans Theater, se v něm vyznává z toho, že na prahu sedmdesátky se cítí konečně svobodný.
Uměleckým šéfem Nederlands Dans Theater se Jiří Kylián stal ve svých 29 letech. Tehdy přestal tančit. Proto taky říká, že tanečníka, jako je on, by do skupiny nevzal. „Uvědomil jsem si, že moje choreografické sny jsou snadněji realizovatelné těly jiných.“
Jakých bylo těch 25 let šéfování? „Dobrý umělecký šéf musí něco vědět o anatomii lidského těla, psychologii i diplomacii,“ vypočítává. „Takže každý je vlastně amatérem, který se učí vlastními chybami.“
Mít absolutní svobodu
Teď se na tanec učí dívat objektivem foťáku nebo kamery. Fascinují ho. Protože dokážou zachytit i to, co tanečník cítí. „Moje filmy jsou asociativní. Nevypráví příběh. Ukazují lidská rozpoložení,“ vysvětluje.
Točí vlastně „do šuplíku“, ale nevadí mu to. „Naopak. Jsem rád. Sám si je financuju. Nikdo mě neuhání a až budu hotový, tak budu hotový. Mám tu svobodu a jsem šťastný.“ Ke svojí práci má ale velice kritický vztah. „Diskriminuji své starší opusy,“ přiznává.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.