Chemnitz - sbírky s oceněním Muzeum roku!

26. listopad 2010

Titul „Muzeum roku" v Německu dostaly Umělecké sbírky v saské Kamenici (Chemnitz), které reprezentují více než 60 000 děl převážně z 19. a 20. století a zastřešují také další muzea. Cenu udělila německá sekce Mezinárodního svazu kritiků umění.

Pro 170 expertů v odborné porotě bylo ocenění práce uměleckých sbírek v Kamenici jednohlasnou volbou. Mnohými favorizované instituce jako znovuotevřené drážďanské Albertinum a Grassiho muzeum v Lipsku vyšly naprázdno. Porotu zaujala především dlouhodobá důsledná muzejní práce, která nese výsledky, originalita výstav i záviděníhodná angažovanost vedení muzea. V kuloárech se proto šeptem dodává, že takové ocenění si místní umělecké sbírky zasloužily už podstatně dříve. Ostatně před necelými deseti lety byly přijaty do tzv. „modré knihy" všech významných státních kulturních zařízení na území bývalé NDR a v roce 2003 získaly ocenění za nejlepší koncept pro moderní muzea.

Na úspěchu se výraznou měrou podílela generální ředitelka uměleckých sbírek Ingrid Mössingerová, rodačka ze západoněmeckého Švábska, která vede muzeum už 14 let. Její angažovanost jí v médiích dokonce přinesla přezdívku Ingrid Veliká, jednak díky projektům, které prosadila, jednak díky obdivu vlivných žen, například Kateřiny Veliké či Coco Chanel. Na svém kontě má rovněž několik prestižních ocenění, zejména titul rytíře francouzské čestné legie či spolkový kříž za zásluhy. Říkalo se jí také misionářka ze západu. Ve vedení uměleckých sbírek se sice ocitla poprvé, nechyběly jí ale kontakty s uměleckou scénou, cit a talent pro nové nápady i přání návštěvníků a samozřejmě bohaté zkušenosti, například s organizací německé účasti na Biennale v Sydney. Svou koncepci založila na tradici a sebevědomí města, které koncem 19. a začátkem 20.století prožívalo hospodářský a kulturní rozmach. Aby však současné muzeum mohlo na tuto tradici plně navázat, potřebovalo dostatek prostoru. Nádhernou majestátní budovu na Divadelním náměstí, postavenou v roce 1909 speciálně za účelem umění, totiž sbírky ještě donedávna sdílely společně s dalšími uživateli, například s přírodovědným muzeem. Po dlouhém boji ale budova patří opět pouze umění a výstavní plocha je nyní dvojnásobná. Přesto v ní najdou místo pouhá dvě procenta exponátů, fundus je totiž příliš veliký a zahrnuje přes 60 tisíc exponátů, například sochy a obrazy od slavných velikánů, jakými byli Caspar David Friedrich, Auguste Rodin, Pablo Picasso, Andy Warhol či Georg Baselitz, nechybí ani umělecké plakáty, vzácné látky a tapety. Těžištěm sbírek je expresionismus kamenického umělce Karla Schmidta-Rottluffa, spoluzakladatele skupiny Brücke, jehož zdejší sbírka je druhou největší na světě. Obdivovat lze také díla malířů drážďanského romantizmu a německých impresionistů.

Galerii proslavila před osmi lety první světová výstava akvarelů a kvašů písničkářské legendy Boba Dylana. Na 120 tisíc milovníků umění zavítalo do noblesních výstavních prostor v sezóně 2002/03, aby shlédlo expozici „Picasso a ženy". Zásluhou ředitelky byla k vidění také díla Edvarda Muncha i Ernsta Ludwiga Kirchnera. Angažovaná kunsthistorička přivedla do města také soukromou sbírku mnichovského galeristy Alfreda Gunzenhausera. Městu před třemi lety daroval dva tisíce obrazů a na oplátku se dočkal vlastního muzea v renovované budově bývalé spořitelny, která je nyní součástí uměleckých sbírek.

Prestižní titul Muzeum roku je poctou nejenom pro umělecké sbírky, ale také pro celé město a jeho kulturní politiku. Cenné exponáty, k nimž se řadí i jedna z největších sbírek Otty Dixe, přispěly k posílení významu třetího největšího města Saska, které navzdory enormního rozmachu zůstává ve stínu Drážďan a Lipska. Město, které v dobách honeckerovské NDR neslo jméno Karla Marxe, bylo díky průmyslu kdysi označováno jako saský Manchester, přitom jde ale o historické město staré 850 let, které se mimojiné pyšní jednou z největších secesních čtvrtí v Německu a láká nejenom do výstavních síní, ale díky originálnímu repertoáru také do divadla, opery či filharmonie.

autor: zis
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.