Chemie, láska nebo chladný rozum? Jakým způsobem si vybíráme životního partnera?

Podle párového terapeuta Luciana Kantora je výběr životního partnera komplikovaný a komplexní proces, ve kterém se potkávají dva proudy. Jeden je naše vlastní autonomie, kdy si vybíráme partnera podle sebe. A druhým je snaha zavděčit se okolí. „Povídá se mi dobře s nějakou holkou, ona se ale kamarádům nelíbí. Čím je člověk mladší, tím častěji je závislý na očekávání druhých,“ vysvětluje v poradně Dvojky.

Čtěte také

V každém věku máme právo na štěstí. Nového partnera nesmíme porovnávat, vztah je i o toleranci, míní psycholožka

Na prahu rané dospělosti přitom hraje velkou roli intimita a hormony. „Vonět nám může spousta lidí a my si oťukáváme a zjišťujeme, kdo k nám vlastně patří. Samozřejmě se stává, že hned napoprvé najdeme někoho, s kým vybudujeme dlouhodobý vztah. Ale tam už je intimita položená v jazyce. V tom, že máme společné plány a dokážeme se shodnout na základních hodnotách.“

Výběr partnera ovlivňuje i zázemí, ze kterého vycházíme. „Pokud se nám líbí vztah našich rodičů, snažíme se ho otisknout i do našich vztahů. Roli ale hraje i naše rané dětství a to, jak moc velký prostor nám rodiče dali k vyjadřování našeho názoru. Čím svobodnější volbu jsme jako děti měli, tím lépe se nám pak vybírá v budoucnu partner,“ vysvětluje terapeut.

Oddělit zrno od plev?

Je ale „výběr“ vůbec ten správný termín? Podle Luciana Kantora se to s hledáním životní lásky nevylučuje. „Funguje to jednoduše. Nejdříve zmapujeme terén. Necháme na sebe působit nabídku a pak z těch, které jsou pro nás lukrativní, si na základě vlastních hodnot vybereme.“

Výjimkou ale není ani to, když si vybereme někoho s úplně odlišnými hodnotami. Podle Luciana Kantora se však nesmí zapomínat na to, že základní hodnoty by měly zůstat neměnné. „Měnit můžeme jenom svůj pohled na tyto hodnoty. Bazál musí zůstat stejný, jinak budou v našem vztahu kolize,“ dodává.