Chci, aby se o tom veřejně vědělo! Spisovatel Josef Formánek otevřeně o svém alkoholismu

Josef Formánek
Josef Formánek

Cestoval a psal knihy. Pak ale skončil v protialkoholní léčebně. Nakonec se vrátil ještě silnější. A s novou knihou. Alkoholu se už nedotkne, věří si.

Život Josefa Formánka je jak z románu. Založil průkopnický cestovatelský magazínu Koktejl. Pak na ostrově Siberut objevil svůj druhý domov. Vydal veleúspěšnou knihu a stal se z něj spisovatel. Svou zatím poslední knihu začal psát v protialkoholní léčebně. Byl tam jako pacient.

Nebojí se odhalení

Nejlépe můžete Formánka poznat právě podle jeho poslední knihy. „Je asi nejupřímnější a nejniternější. Moje dcera ale řekla, že je taky nejveselejší,“ říká o právě vydaných Úsměvech smutných mužů.

Čtěte také

Na svou nejtěžší životní etapu se v ní autor dívá dvojím pohledem. „Já se na ni rozhodně s nadhledem nekoukám, ale chtěl bych o ní tak mluvit. Chci, aby se o tom veřejně vědělo.“

Pocit trapnosti jako ochrana

To je opačný přístup než u většiny lidí s obdobnou životní zkušeností. Formánek bere veřejné vědomí jako svou ochranu.

„Chtěl bych, aby mi bylo trapně, kdybych měl znova nutkání se napít. Pak bych měl pocit trapnosti, že jsem to vyžvanil do světa a v baru by mohl být člověk, který tu knihu četl,“ vysvětluje.


Knihy Josefa Formánka
Prsatý muž a zloděj příběhů (2003)
Létající jaguár (2004)
Mluviti pravdu (2008)
Umřel jsem v sobotu (2011)
Syn větru a prsatý muž (2013)
Úsměvy smutných mužů (2014)

Alkohol jako pomůcka ke psaní

Cestovatel před lety říkal, že píše, protože je empatický. Někdy je ale empatický moc a musí to spláchnout trochou alkoholu. Bude teď moct psát, když vůbec nepije? „Bál jsem se, jestli mi něco zůstane. Psát dokážu, ale je to méně emocionální.“

„Nemám touhu vést čtenáře příběhem. Spíš pouze vyprávím a čtenář si obraz udělá sám,“ říká o svém psaní Formánek. Jestli je to změna k lepšímu, nebo k horšímu, to záleží na čtenářích.

Poslední zkušenost zamávala také s Formánkovým egem. Ať už jako vydavatel, spisovatel nebo cestovatel, pokaždé zažil úspěch. „Koukal jsem se na lidi kolem mě a nechápal jsem, jak jsem se do léčebny dostal. Alkohol útočil pomalu, ale o to víc zákeřněji. Bylo to utrpení.“

Co zažil Formánek na ostrově Siberut? Jak jej vnímaly tamní kmeny? Jaké má sny? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.