„Chceme společensky závažné téma odít do mimořádné formy,“ říká Reiner o projektu centra holokaustu

29. říjen 2020

Poslechněte si rozhovor o tom, co Martina Reinera k projektu Dokumentačního centra holokaustu na Moravě přivedlo a jak usiluje o jeho realizaci.

„Říkal jsem si, že pokud bych se dostal do zastupitelstva, tak dám aktivity spojené s literaturou dočasně k ledu,“ vysvětluje profesí nakladatel a spisovatel Martin Reiner, „a že ty čtyři roky se budu víc věnovat záležitostem občanským, veřejně prospěšným – tomu, co by se vešlo pod pojem komunální politika.“

Čtěte také

Záhy se začal orientovat na oblast tzv. brněnského Bronxu: „Mám tam už třináct let byt, pohybuju se tam pravidelně a vidím, že tam v posledních deseti až patnácti letech dochází k dynamickým změnám.“ Brněnské majoritě to podle Reinera nedochází, a proto dochází k disproporci mezi vnímáním této čtvrti a její reálnou, měnící se podobou. „Bavil jsem se o tom s historikem Michalem Konečným, se kterým jsme vymysleli mj. povídkovou antologii Krvavý Bronx. To bylo to nejjednodušší, protože jako nakladatel jsem měl všechny předpoklady tuto knížku udělat a zvládnout ten úkol.“

Právě Konečný měl už dlouho v hlavě také ideu dokumentačního centra holokaustu na Moravě a Martin Reiner se jí okamžitě chopil. „Bylo jasné, že to nebude jednoduchý projekt, že to bude na delší lokte, a proto mi to přišlo jako zajímavá výzva. Pokud něco umím, tak tady to bude stát za to, abych to uplatnil. Téma židovství a holokaust je přesahující, to znamená, že je tady někdo, kdo je v roli slabšího a kdo je někým ponížen, zničen, je mu ubližováno.“

Holokaust na Moravě

Téma holokaustu a vůbec historie židovské přítomnosti na Moravě trvající 700 let je základním obsahem projektu Dokumentačního centra holokaustu na Moravě. „Chceme zbudovat nový dům. Na skvělém pozemku, který jsme získali, chceme zbudovat světovou architekturu,“ vysvětluje svou ideu Reiner. „Brno má vilu Tugendhat, silnou prvorepublikovou tradici moderní architektury. Ale mám pocit, že od 90. let se tu sice postavilo několik pěkných domů, ale v zásadě se něco opravdu převratného neodehrálo.“ Společně s architektem Jakubem Kynčlem chce Reiner oslovit pět až sedm špičkových světových architektů.

Pokud jde o samotné téma holokaustu na Moravě, je podle zastupitele potřebné už proto, že mladší generace mají stále mlhavější ponětí o tom, co byla druhá světová válka a holokaust. „Jsem přesvědčený, že pokud se nemají dějiny i v tom nejstrašnějším opakovat, tak nesmíme zapomenout, jaké věci se staly. Je proto třeba postavit dům, jehož částí bude muzeum, takovým způsobem, aby to dokázalo mladé lidi oslovit.“

Umístění Dokumentačního centra holokaustu na Moravě a další významná místa

Exkluzivní pozemek

Celý první rok od loňského února věnoval Martin Reiner dohodě s městem Brnem: „Podařilo se nám uzavřít memorandum o spolupráci, kterým se město zavazuje k poskytnutí velmi exkluzivního pozemku naproti hotelu Grand, tam, kde je velké parkoviště. Kdybychom neměli pozemek, bylo by zbytečné se s architekty o něčem dalším bavit.“

Další krok: konference

Dalším plánovaným krokem je svolání velké mezinárodní konference, na níž by se měli sejít jak domácí odborníci, tak například ředitelé židovských muzeí z celého světa. „Budeme se bavit o tom, co přesně by měl takový dům zahrnovat obsahově. Doufám, že konference zdárně proběhne příští rok na jaře. Pak budeme mít pro architekty jasné ideové zadání.“

A jak to bude s financemi, které by umožnily takový velký projekt realizovat? „Potřebujeme patnáct milionů,“ přiznává Reiner. „Za tím plurálem stojím já a Jakub Kynčl, ale i celý Nadační fond pro zbudování a provozování Dokumentačního centra holokaustu na Moravě. To je oficiální instituce, která stojí za tímto projektem. Má exkluzivní správní radu, v jejímž čele stojí Mikuláš Bek, je tam Pavel Rychetský, Petr Kolář, dále předseda Federace židovských obcí v republice Petr Papoušek a primátorka města Brna Markéta Vaňková. To je tým, který je schopen leccos zvládnout. Architektonickou soutěž chceme uspořádat sami.“

Takto vážně se podobným tématem dosud v Brně nikdo nezabýval.
Martin Reiner

„Jsem samozřejmě v kontaktu s brněnskou Židovskou obcí, ale ta na takto ambiciózní projekty při svém každodenním provozu nemůže myslet. Je tu kolem tří set členů Židovské obce, z velké části starých lidí, a nedisponují tak velkými prostředky. Ale získali jsme od nich podporu pro náš projekt, to jsme velmi rádi.“ Nadační fond také intenzivně komunikuje s Leo Pavlátem, ředitelem Židovského muzea v Praze.

Boskovice, Třebíč, Mikulov

O židovské minulosti města Brna je slyšet daleko méně než o židovském osídlení a jeho přínosu v Mikulově, Boskovicích, Třebíči nebo Ivančicích. „Od druhé poloviny 19. století až do války byla židovská přítomnost v Brně velmi významná,“ připomíná Reiner, „přesto bych řekl, že v menších obcích na Moravě je ten odkaz ještě o něco významnější. Třeba v Boskovicích bylo svého času 38 % obyvatelstva židovského původu. Tam byla jejich přítomnost naprosto markantní a zásadní. A tam jsou také nadšenci, kteří se hned po listopadu 1989 pokoušeli navázat na to, s čím to místo souvisí. V těchto obcích se tomuto tématu věnují nadšenci třicet let a za tu dobu se jim podařilo udělat veliký kus práce.“ V Brně téma židovství nebylo podle Reinera do té míry významné, protože Brno má řadu dalších velkých témat. „Tak si vysvětluju, proč toho mnohem více víme o třebíčském Zámostí, kde byla dlouhá léta starostkou Věra Jourová, dnes vysoká komisařka EU, která dostala Zámostí do UNESCO.“

„Židovské dějiny, přinejmenším od vyhnání Židů z královských měst, jsou na Moravě odlišné od toho, jak to probíhalo v Čechách. Na Moravě se vytvořila výrazná lokální centra mimo Brno,“ doplňuje Reiner. Také v Brně však bylo před II. světovou válkou téměř 13 tisíc členů Židovské obce, „to znamená, že Židů samotných ještě víc,“ po válce jich bylo sečteno 840. „D tohoto počtu se připouštěli i Židé ze smíšených manželství. To znamená, že během války byla židovská přítomnost v Brně v podstatě ukončena. A to tím způsobem, že od podzimu 1941 během jednoho roku odjelo z Brna asi deset transportů, z nichž jeden mířil do Minska a lidé pak končili v koncentračním táboře v Sobiboru, ostatní mířily do Terezína a odsud vedla velmi často cesta do Osvětimi.“

Židé v Bronxu

Právě čtvrť dnes označovaná jako Bronx (Cejl a jeho okolí) sloužila tehdy k tomu, že sem byly sestěhovávány židovské rodiny. „Brněnští nacisté měli tak dokonale zmapovanou situaci, že když 15. března 1939 dorazila německá okupační vojska do Brna, tak vyšší důstojníci už byli rovnou vedeni do židovských domů a luxusních bytů, kde okamžitě střídali místní nájemníky. Na pomezí dnešního Bronxu a Černých Polí, ve škole na Merhautově ulici, bývalo seřadiště do transportů. Odsud je většinou mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní svážely tramvaje na vlakové nádraží a odtud potom dál.“

Vypálená synagoga

Tehdy došlo nejen k ohromující lidské ztrátě, Brno ztratilo také nádhernou budovu velké synagogy. „Ta sídlila na rohu dnešní Přízovy a Spálené ulice a skončila už v noci ze 16. na 17. března. Říká se, že to byl dar místních nacistů Vůdci, který přijel 17. března na návštěvu Brna. Přijížděl vlakem z Olomouce a říká se, že když vlak přijížděl na brněnské hlavní nádraží, tak synagoga vypálená předchozí noci ještě doutnala. Zbytky byly potom srovnány se zemí.“ Pozemek dosud není zastavěn. Podle Reinera má před ním vzniknout hotel Marriott, „tak z toho pravděpodobně bude malý parčík s upomínkovým místem“.

Moderní muzeum zaútočí na emoce

V budově Dokumentačního centra holokaustu na Moravě by mělo vzniknout moderní muzeum, z velké části virtuální. „Viděl jsem už několik muzeí v Amsterodamu, Varšavě, Berlíně a jinde a je mi jasné, že pokud to má zaujmout mladé lidi, tak tam nemůžeme mít vitríny plné listin – tedy muzeum tradičního typu, ale že tam potřebujeme mít obraz, zvuk, vytvořit velmi silné emoce, tak aby návštěvníci odcházeli skutečně otřeseni. A myslím, že to dokážeme. Musí se to udělat vyváženě, aby z toho nebyl Disneyland, ale je třeba útočit velmi přímočaře na emoce mladých lidí.“

Projekt však počítá i se založením tematické knihovny. „Měl by tam být přednáškový a promítací sál s kapacitou kolem 100–120 lidí, výstavní sál, vzdělávací centrum pro děti a mládež. Kromě muzea tam musí být místa, kam bude mít člověk důvod chodit opakovaně. Bude tam samozřejmě kavárna, to k věci patří. A rozhodně s tímto projektem musí být spojena nějaká soudobá agenda, aby se tam dělaly přednášky, které budou poukazovat na stávající problémy 21. století, které stále souvisí s tím, co se tady stalo před více než 70 lety a v celé dlouhé minulosti.“

Spustit audio

Související