Charles Richter. Jak se počítá zemětřesení?

V dětství si s vrstevníky příliš nerozuměl, čas trávil nejraději doma a věnoval se přírodním vědám, zejména fyzice a chemii. Po zisku titulu na Stanfordově univerzitě se psychicky zhroutil a rok strávil v léčebně. Pak se přece jen k vědecké práci vrátil a dílem náhody se ocitl v nově zřízené seismologické laboratoři na Kalifornském technologickém institutu.

U každého stupně byl uveden popis škod

Jeho mentorem se stal o jedenáct let starší německý seismolog a židovský uprchlík Beno Gutenberg. V roce 1935 představili stupnici, která klasifikovala sílu jednotlivých zemětřesení. U každého z deseti stupňů byl uveden stručný popis rozsahu škod.

Zatímco předešlé stupnice spoléhaly zejména na subjektivní hodnocení otřesů, Richterova stupnice vycházela z mnohem přesnějších dat ze seismografů. Původně se měla uplatňovat pouze na oblast jižní Kalifornie, ale díky přehlednosti a snadnému praktickému použití se téměř okamžitě rozšířila po celém světě.

Vědec, podivín i excentrik

Popularitu jí zajistila i osoba Charlese Richtera. Byl to nejen skvělý vědec, ale také podivín a excentrik. Podle všeho trpěl poruchou autistického spektra a ve společnosti se choval dost nemotorně. Občas si uvázal dvě kravaty najednou a nikdo nevěděl, zda tak učinil z roztržitosti, nebo rozmařilosti.

Společně s manželkou proslul tehdy velice kontroverzní zálibou v nudismu. Vědec se navíc zcela nahý vydával i na výlety do kalifornského pohoří Sierra Nevada.

Díky jeho vědecké práci a osvětové kampani se změnily stavební zákony, takže se začaly stavět mnohem odolnější budovy, což v dalších letech zachránilo stovky, možná i tisíce životů. Do důchodu odešel Richter v roce 1970, ale seismologii se věnoval až do své smrti v roce 1985.