ČEZ

To si čerstvě myslí i OECD, která se pozastavuje nad záměrem prodat v jednom balíku elekrárny a rozvodnou síť. Vyšší zisk státu z privatizační transakce bude podle OECD později znamenat poškození spotřebitelů, tedy nás. Ministr financí k tomu říká: "My se domníváme, že nikoli." Nic proti optimismu loajálního ministra, ale již delší dobu se hovoří o tom, že vláda míní ČEZ i s přenosovou soustavou prodat francouzskému státnímu monopolistovi EDF. Francouze údajně zajímá pouze Temelín, přenosovou síť prý obratem prodají Němcům, kteří přes ni uplatní na našem a polském trhu své přebytky z nadvýroby, které mají činit zhruba 30%.

V důsledku takto pojaté privatizace lze předpokládat, že nový vlastník zavře draze odsířené tepelné elektrárny. To způsobí útlum těžby uhlí, čtyřicetiprocentní nezaměstnanost v regionech bez infrastruktury a zdražení elektřiny. Kdo má rád katastrofické scénáře, může si ještě představit politickou izolaci v regionu, do které nás přivede Temelín. Ten již nepředstavuje problém pouze ve vztazích s Rakouskem, čerstvě se k němu negativně vyjádřila i německá vláda. Lze za tím hledat lobbystické zájmy související s ohlášenou privatizací ČEZu, ale lobbystickými zájmy lze obtížně vysvětlit, že se v Temelíně objevují stále nové a nové technické problémy a komplikace. Pokud Temelín nebude fungovat, proděláme. Pokud fungovat bude, vydělá někdo jiný. O takové stavbě se hodí říct, že nám ji byl dlužen čert.