Cesty určené srpnem 68 (aneb další z osudů rozhlasáků, do kterého srpnové události zásadně zasáhly)
Ten příběh se týká jednoho z hlasatelů, kteří se v dramatických dnech srpna 1968 zapojili do spontánního vysílání Československého rozhlasu. Ten příběh by se mohl mohl jmenovat „příběh migrantský“. Ten příběh se vztahuje k hlasateli Miroslavu Neoveskému.
Je třeba říct, že ještě předtím, nežli do osudů mnoha rozhlasáků (a pochopitelně do osudů obrovské části obyvatel celé naší země) zasáhla srpnová okupace (připomínáme ji jedním snímkem, který pochází z Vinohradské třídy pod budovou rozhlasu), měl už Miroslav Neoveský migraci nepochybně v krvi. Probereme to jen letmo: narodil se 1. 2. 1936 v Bratislavě. Tam také vystudoval Vyšší průmyslovou školu stavební. Maturoval v roce 1954 a pak se po několik let věnoval (s výjimkou vojenské služby) práci ve stavebnictví. Dělal stavebního technika v závodě S. M. Kirova, v Termostavu, ve Výzkumném ústavu stavebnictví a v Pozemních stavbách – vše v Bratislavě.
Později přesídlil z Bratislavy do Prahy, pak toužil pracovat jako korespondent pro Střední Slovensko (to ovšem nevyšlo), později se ocitl na severní Moravě právě ve chvíli, kdy nastaly srpnové události roku 1968….
A nakonec se rozhodl, i se svou ženou, odejít do Německa. Odtud pak do USA. Později (v 80. letech) se stal redaktorem, posléze ředitelem slovenské sekce Rádia Svobodná Evropa v Mnichově.
Ten příběh můžeme vyprávět také jinak – a sice pomocí výňatků z osobního spisu. Začít bychom mohli jednoho červencového dne roku 1969. Tehdy se do podatelny Československého rozhlasu vrátil dopis s touto poznámkou: „Adresát se t.č. v místě bydliště nezdržuje. Nelze doručit.“ Dopis zaslalo na pražskou adresu M. Neoveského osobní oddělení ČsRo 3. 7. 1969. Obsah dopisu se dozvíme z uložené kopie: M. Neoveský by měl – poté, co jeho pracovní poměr skončil 31.5.1969 – předložit občanský průkaz a vrátit pracovní průkaz. (Nedoručený dopis je dodnes uložen ve spise – a stále je zalepen!)
Přípis pošťáci doručit nemohli, protože v té době byli už manželé Neoveští za hranicemi. V červnu 1969 píše M.Neoveský už z Kolína nad Rýnem dopis svým pražským kolegům hlasatelům:
„Vážení, je nám líto, že jsme vám způsobili komplikace, ale rozhodli jsme se zůstat zde. Žádat o rozvázání pracovního poměru je asi zbytečné, že? Tak Vás tedy zdravíme, posuzujte naše jednání mírně a mějte se fajn. Neoveských.“
Z Německa brzy odjeli do Spojených států…
Ale ještě se vrátíme o pár roků zpět. V roce 1957 se Miroslav Neoveský oženil (podruhé) a vzal si Hanu, rozenou Procházkovou, která už od roku 1953 působila v pražském rozhlase nejprve jako technička, od roku 1957 jako hlasatelka. A o tři roky později – k 1. listopadu 1960 – nastupuje v Bratislavě jako hlasatel do rozhlasu i Miroslav. Na základě vlastní žádosti pak za necelý rok přešel do rozhlasu v Praze (nastoupil zde 15. října 1961).
Zpočátku to nebyla velká sláva. Z pracovního posudku k návrhu na zvýšení platu z května 1962: …“po příchodu mezi pražské hlasatele měl ještě řadu značných nedostatků – jako zejména značný počet přeřeků z trémy a nesoustředění, mazlivou dikci, diletantský přednes. Houževnatostí a pílí se mu podařilo tyto nedostatky v podstatě překonat. Jeho projev je mnohem jistější, pevnější a přehlednější, je z něho cítit, že ví, co čte…“
Neoveskému rozhodně nechyběla ambicióznost. Pokoušel se dokonce o herectví (doložen je jeho jediný úspěšný pokus – zahrál si epizodní roličku ve filmu Jak se krade milión, který v roce 1967 natočil Jaroslav Balík). V polovině roku 1968 se pak přihlásil do konkurzu na místo redaktora-korespondenta pro Středoslovenský kraj. Konkurz se konal 11. června 1968. Miroslav v něm neuspěl. Komise zhodnotila jeho projev takto: …bez koncepce, velmi nejistý, bez slovní zásoby. Komise nedoporučuje přijetí.“
A to už tu byl srpen 1968. Jak se praví v publikaci „Kdo je kdo“…“ okupace ho zastihla na dovolené na severní Moravě, proto se se svou manželkou Hanou Neoveskou dávají k dispozici jako hlasatelé protiokupačního rozhlasového vysílání v krajské stanici Ostrava.“ A po roce už zmíněný odchod do emigrace.
Mnichov - panorama města. Foto: wikipedia commons (Stefan Kühn)
Poslední zpráva, kterou o M. Neoveském máme, hovoří o tom, že se po rozdělení české a slovenské sekce Radia Free Europe, jež nastalo po rozpadu federace (tedy po roce 1992) stal v pořadí druhým ředitelem slovenské sekce. Prvním, kdo vedl slovenskou sekci, byl Ivan Cikl, po něm přišel M. Neoveský a nakonec, tedy až do ukončení vysílání na konci roku 2003, byl šéfem Daniel Bútora.
A tím prozatím zprávy o působení Miroslava Neoveského, jednoho z těch, které srpen 68 zavál do ciziny, končí.
Vysílačky Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Foto: wikimedia commons (Armin Kübelbeck)