Česká beatnická femme fatale a Arthur Rimbaud v sukni. Osudové ženy: Vladimíra Čerepková

10. srpen 2018
Vladimíra Čerepková, česká beatnická básnířka a fascinující osobnost

Nejvýraznější česká beatnická básnířka a fascinující osobnost uhranula Poetickou vinárnu Viola i desítky mužů. Od 10 do 16 prošla několika děcáky, 4x skončila na psychiatrii a 3x se pokusila o sebevraždu. Ze všeho vinila svou matku. Skoro 40 let prožila ve Francii, aniž by uměla francouzsky.

Celý život i tvorbu Vladimíry Čerepkové (1946−2013) poznamenalo podivné dětství. „O umístění do dětského domova požádala sama její matka. Nebyla schopna zvládat její výchovu,“ vysvětluje publicistka Alice Horáčková, které Čerepková věnovala poslední rozhovor v životě. „Celý život vlastně hledala lásku, kterou v dětství neměla.“

Když pak už byla sama v seniorském věku, označovala matku za vraha svého života. Zazlívala jí i to, že jí nikdy neřekla, kdo je její otec. „Pravděpodobně šlo o sovětského vojáka Vladimira Borisova, se kterým se její matka seznámila během posledních dnů války.“


Účinkují: Lucie Štěpánková, Petra Nesvačilová, Lukáš Král, Adrian Jastraban a Simona Postlerová
Autorka: Eva Dvořáková
Host: Alice Horáčková, publicistka a autorka knihy o Vladimíře Čerepkové
Dramaturgie: Hynek Pekárek
Režie: Michal Bureš

Pro nepřekonatelný fyzický odpor

Čerepková začala básně psát už v době, kdy se naučila psát písmenka. „Jako básnířku ji ale objevili až v pasťáku v Hodkovičkách, kam přišli dva studenti FAMU Tomáš Škrdlant a Lubor Dohnal.“ Vladimíře pomáhali i dál, třeba s publikací básniček v nejrůznějších časopisech. Z „padlé holky“ se najednou stala slavná básnířka.

Už jako 17letá zazářila v Pražské poetické vinárně Viola. Žila nadoraz, bez stálého domova i zaměstnání. „Neměla stabilní příjem a tehdy tak mohla být obviněna a souzena za příživnictví.“ Asi i proto se co nejdřív vdávala. Manželství se zvukařem z Violy Oldřichem Blechou ale vydrželo jen 1,5 roku. V rozvodovém papíru najdete větu: „Rozvod pro nepřekonatelný fyzický odpor.“

Viola a Paříž

Beatnická éra ve Viole skončila v roce 1965. Vladimíra se ještě stačila setkat s americkým beatníkem Allenem Ginsbergem a strávit poslední hodiny s Václavem Hrabětem těsně před jeho nešťastnou smrtí. Krátce po sovětské okupaci odjela na podzim 1968 do Paříže. Prý proto, že před francouzskou ambasádou bylo nejmíň lidí.

Allen Ginsberg jako král pražského majálesu v roce 1965

„První léta v emigraci žila ve velkém smutku. Velmi intenzivně si alespoň dopisovala s českými kamarády. Okolí jí ale nerozumělo. Byla sama.“ Francouzsky se nikdy nenaučila, přesto se do Čech už nevrátila. Ve Francii pak žila prakticky bez dokladů, a jak se dalo. Psala básně, batikovala látky, chodila pomáhat nemocnému kamarádovi Janu Čepovi nebo taky uklízet Jiřímu Kolářovi.


Byla osudovou ženou pro spoustu mužů i žen, kterým ovlivnila život. Ti, kdo se s ní i na jediný okamžik potkali, budou na ni vzpomínat do konce života. Mě uhranula intenzivní upřímností, kterou v sobě měla, a schopností z člověka okamžitě vytáhnout největší tajnosti. Taky ale nejistotou, co dalšího během rozhovoru přijde.Alice Horáčková

Do Čech se odmítla vrátit

Ve Francii ale poznala i dva zásadní muže svého života: Pierra Helzela a o 20 let mladšího Jana. „O něm později hovořila jako o své největší lásce. Poznali se v Paříži. Byla zralá žena, ale pořád v sobě měla obrovskou přitažlivost. Nejen fyzickou, ale i poetickou.“

Zemřela v 67 letech v Normadii, kde se jí v srpnu 2013 zastavilo srdce. I když se odmítala vrátit do Čech, její popel je uložený na pražském Břevnově.

Spustit audio
autor: Eva Dvořáková
  • Kultura
  • Biografie
  • Osudové ženy