Černá kočka, bílý kocour
Noc, magie, ďábel, čarodějnice – to jsou první a leckdy i jediné asociace, které si dnešní člověk představí při pomyšlení na kočku ve středověku. Jaké skutečné místo ovšem měla kočka v každodennosti českého středověku a raného novověku? A jaký to zanechalo otisk v archeologických nálezech?
Nejstarší potvrzené nálezy kočky domácí (Felis catus) pocházejí ze starověkého Egypta (asi 2000 př. Kr.). V poslední době se však množí zprávy o domestikovaných kočkách staršího data, např. z neolitického Kypru nebo Turecka (zhruba 7500 př. Kr.). Důvody domestikace kočky mohly být jak ekonomické (coby predátor hlodavců či hadů), tak sociální coby mazlíček). Ze starověkého Egypta se kočka šířila po severní Africe a dále díky plavbám Féničanů. Do jižní Evropy dorazila poměrně pozdě – až v 6. století př. Kr. Ze Středomoří se pak dostala do dalších evropských států. První vlna šíření souvisela s výboji římských vojsk, druhá s rozmachem křesťanství.
Kočka divoká (Felis silvestris) se řadí mezi naše nejvzácnější savce.
Nejstarší nález domácí kočky v Českých zemích pochází z doby římské, z 2. stol. Po Kr. V raném středověku kočky patřily k celkem běžně chovaným zvířatům. O tom, že aspoň z počátku byly váženými zvířaty, svědčí hroby několika jedinců na slovanských hradištích. V raně středověké Evropě se setkáváme s chováním kočky nejen z ekonomických důvodů, ale i pro potěchu, a to hlavně v klášterech.
Ve vrcholném středověku pak nabyl obraz kočky démonického rozměru, a to když církev ve 12. století kočku přímo ztotožnila s ďáblem.
Kočka divoká je poněkud větší než kočka domácí, ale mohutnější postavu má spíš jen na pohled díky delší a hustší srsti.
Odstup vůči kočkám u nás ukazuje, že se toto zvíře neobjevuje v české heraldice. Pouze s jedinou výjimkou, kterou byli měšťané bratři Jakub a Mates Kočkové z Kocenštejna v 16. století. Coby domovní znamení se zato vyskytuje již během 14. století na Novém Městě pražském. Tam je zmiňován dům U kocourů. V raném novověku pak domovních znamení se symbolem kočky (nezřídka černé) přibývalo. V Praze na Novém Městě byla také už ve 14. století Kočičí ulice a nedaleko i ulice Psí.
Několikrát se kočka jako plnohodnotné zvíře objevuje ve středověkých literárních útvarech
Smil Flaška z Pardubic (1350–1403)
Nová rada
(vyd. J. Gebauer, Praha 1876)
„Kočka ihned mluví potom,
a řkúc: Přizři, králi o tom,
jakožť jest čáp věrně radil,
aby popravce usadil
na zloděje i mordéře.
žeť svú zlost nezjevně vedú,
po tmě viec než ve dne jedú;
neradiť zjevie své moci,
kromě kdež mohú přemoci.
Protož ktož sě na to snaží,
musíť mieti tajnú stráži;
zvěda, kde mají své stavy,
tak spieš nad nimi popraví.“
Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 7-8/2011.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
