Čeká nás předzima
Pro svérázný časový úsek konce astronomického podzimu, který představuje v přírodě i v zemědělských a hospodářských činnostech nápadný a výrazný předěl, používali naši předkové velice výstižné označení - předzima.
Není divu, že tento název se objevuje například i jako pojmenování ročního období v často používaném staročeském dělení roku na osm částí. Na venkově se toto dělení poměrně hojně užívalo ještě ve druhé polovině 19. století. Rok se podle něho rozděloval na zimu, pozimek neboli předjaří, jaro, podlétí, léto, polétí, podzim a předzimu. Předzima zde byla vymezována časovým úsekem od svátku sv. Martina do Narození Páně, to je od 11.11. do 25.12.
Předzima je bezesporu velice výrazné a nepřehlédnutelné období roku i pro běžného pozorovatele dění v přírodě. Sklizeň okopanin a výsev ozimů jsou už dokončeny a v hospodářstvích i ve venkovské krajině probíhají práce, pro které se společným jmenovatelem stalo označení - příprava na zimu. Zpravidla ještě soustavně nemrzne, ale zdaleka již také není teplo. Poklesy teplot podmiňují nejenom výrazné snížení výparu, ale především snížení spotřeby vody vegetací. Právě proto o předzimě tradičně docházelo k převlhčování a zamokřování zemědělských pozemků a zejména k zneprůjezdňování existujících, vesměs nedostatečně zpevněných cest.
Proto se říkávalo: Předzima nemiluje voznice ani sanice. - Listopadové deště na povozy jsou kleště. - Listopad nemá cesty rád. - Co v létě za den naprší, to za pouhé tři hodiny slunce vysuší, ale co před zimou za den naprší, to potom ani za tři týdny nevyschne.
