Často pil vodku, říká historik o Janu Masarykovi. Vtipkovali jsme o defenestraci, vzpomíná jeho přítel

„Máme zachycené zprávy o tom, že Jan Masaryk rád pil whisky se sodou. Zrovna ji pil po tom svém smutném vystoupení na zakládající konferenci OSN v San Francisku, když hovořil s americkým diplomatem Charlesem Bohlenem,“ popisuje historik Vít Smetana. „Často pil vodku a rád si dal pivo a víno.“

„Masaryk měl rozhodně pověst skvělého pianisty. Ve společnosti se rád uvolňoval klavírní hudbou, vypravoval příběhy. Měl rád dobré jídlo a pití. Byl družný. Jako československý velvyslanec trávil hodně času v hotelech a restauracích centrálního Londýna s předními osobnostmi britského života,“ popsal historik Martin Brown.

Víc umělec než státník

S autorem knihy o československé zahraniční politice za druhé světové války souhlasí i karikaturista David Low. „Jan Masaryk byl jednoduchá a poutavá osobnost, více umělec než státník. Říkal, že všechno, co kdy chtěl udělat, je hrát na klavír. A já mu věřil. Státníkem byl vlastně omylem, jako syn svého otce.“

Jan Masaryk na karikatuře Davida Lowa|foto:Český rozhlas

Low ve svých pamětech (dostupné on-line v angličtině) barvitě popisuje návštěvu u Masaryka: „Obrovský klavír zabíral víc místa než stůl v jedné z těchto dvou spíše neuspokojivých místností za impozantním schodištěm, halami a holými chladnými kancelářemi svého ministerstva v Černínském paláci, které Jan využíval pro bydlení.“

Vtipkování o defenestraci

Jako karikaturista popisuje i to, jak Masaryk ukrýval doutníky pod postelí: „Přemýšlel jsem, jak by ta historka byla ještě zajímavější, kdyby byla doprovázená obrázkem půlek ministra zahraničí čouhajících zpod postelí.“

A pak dál už jen popisuje, jak společně kouřili doutníky tureckého velvyslance z otevřeného okna a bavili se o starém českém zvyku zbavovat se nepřátel defenestrací. „Chudák Jan,“ píše Low. „Za několik málo měsíců měl sám ležet rozbitý a mrtvý na kamenech tam pod oknem.“

Logo|foto:Český rozhlas