Byly a nejsou II.

Na úpatí Řípu je vesnice Rovné a od ní směrem k Račiněvsi po pravé straně nevelký remízek akátů. Tady rostl starý jilm, krásný strom s mohutným kmenem a rozložitou korunou, jakou jilmy mívají. Před deseti lety připomínala tabulka s textem u jeho tehdy již uschlého torza, čím se stal právě tento strom výjimečným. Text jsem si opsala: "V neděli 19. června 1887 se konal pod tímto stromem velký tábor lidu za účasti 25.000 osob nejen z blízkého okolí, ale i z Kolínska, Kutnohorska, Jičínska atd. Velmi početná byla i výprava z Prahy. Celý prostor byl zaplněn množstvím praporů, tribuna ověnčena trikolorami, obklopena transparenty s nápisy "Vlasti, národu a svobodě", "Drobty pod stolem sbírat nebudeme", "Kde stanul Čech, dosud stojí", "Jsme malí, protože klečíme", "Budoucnost náleží národům statečným", "Slovanstvo - naše naděje a síla". Tábor byl zahájen v 11 hodin jednatelem klubu "Český lev" v Roudnici. E. Grégr v hlavním projevu ostře odsuzoval politiku staročechů v říšské radě, vysvětlil odchod svůj a dalších poslanců českého klubu. Dále hovořil o rakousko-uherském vyrovnání a o důsledcích, které mělo pro český národ. Proklamoval požadavky mladočechů na autonomii země, národní rovnoprávnost, občanské svobody, slovanskou vzájemnost, rozvoj domácího blahobytu aj. Myšlenky Grégrova projevu se staly základem rezoluce, která byla na závěr manifestace přijata." Tehdy významná politická akce, důležitá v životě jedné ze dvou soupeřících politických stran a zřejmě i v kariérách příslušných politiků, velká hesla pronášená pod nejslavnějším kopcem v české historii a dokonce pod korunou mohutného stromu... Asi by tehdy raději dali přednost lípě, samozřejmě s důrazem na "slovanské", ale když tam nerostla, tedy aspoň jilm. Jilm onemocněl a zahynul - a politici, ti byli zapomenuti ještě dřív, než strom zardousila grafioza.

Před zapomínáním nejsou chráněny ani ty stromy, kterým se dostalo nejvznešenějších jmen. Kdyby mezi šavlemi, sumkami a vojenskými památkami týkajícími se vojenských pánů, hlav korunovaných a hrdinů v bitvě zabitých neupoutával svou nepatřičností výřez z lipového kmene - kdopak by si vzpomněl na starou lípu, třebas byla svého času nazývána Císařskou? Jen historici, kteří to mají jaksi v náplni práce, ti by měli něco vědět o lípě u Spáleného mlýna nedaleko Žarošic, ostatním by nepomohlo ani upřesnění "von Austerlitz", neboli "od Slavkova".

Ještě na počátku 20. století rostla při císařské silnici vedoucí z Hodonína do Brna, v zahradě Janského dvora, lípa "vetchá", jak uvádí starý zápis. Byla nejen svědkem bitvy u Slavkova, ale hlavně uzavření míru. Pro přesnost si vypůjčíme slova textu z pamětní desky upevněné na blízké budově: "Dva dny po bitvě u Slavkova, dne 5. prosince 1805 sešli se dva císařové František I. a Napoleon pod protější lípou, aby smluvili příměří a ukončili tehdy krvavou válku." Rakouského císaře doprovázel kníže Lichtenštejn a Schwarzenberg, Napoleona dva maršálové, ruský car přítomen nebyl. Protože zde uzavřeli příměří, byla lípa také nazývána "Mírovou". Takže alespoň jako výřez z kmenu má plné právo být zařazena do slavkovské expozice. Protože zbraně, ty zabíjejí, kdežto ona znamená život.

Také v Jablonci nad Nisou mají Císařskou lípu. Patří jen k jednomu císaři, ale s vojskem má také co do činění. Lípa bývala jedním z nejproslulejších stromů kraje a dnes o ní skoro nikdo neví. Roste v Pasekách, ve čtvrti, která je nyní součástí Jablonce, dříve to bývala jen osada s chalupami roztroušenými po stráních. Lípě říkali Císařská na památku tehdy mezi lidem velmi uctívaného rakouského panovníka Josefa II., který se tu zastavil. Vypravování má historické opodstatnění, protože Josef II. v červnu 1778 uskutečnil inspekční cestu po Jizerských horách, aby rozhodl, kde a jak postavit nové opevnění v okolí Špičáku, dnešního Císařského kamene. Použijme slov skorosvědka, řídícího učitele z Frýdlantu, který tuto událost podle pramenů zpracoval: "V Pasekách se císař zastavil před domem č. 10 pod stinnou lípou a objednal si u sedláka Petra Feixe chléb s máslem. S radostí mu podal dobrosrdečný muž velký pecen chleba, zatím co jeho žena přinesla talíř s máslem a tvarohem. "Nůž," řekl císař sedlákovi, který ihned ze své kapsy u vesty vytáhl kudlu a tu předal císařovi. Císař osobně ukrojil krajíc chleba, namazal jej máslem a tvarohem a každému z jedenácti jezdců doprovodu dal kousek. Petru Feixovi však položil na talíř s máslem čtyři stříbrné dvacetníky, které byly dlouho uchovány v rodině. Bylo to kolem desáté hodiny dopoledne dne 26. června 1778. Po krátkém odpočinku pod lípou jel císař Josef dál do Nové Vsi a Smržovky a odpoledne kolem páté se s doprovodem vrátil na Liberecko."

Chalupa, před kterou lípa dodnes roste, je stará více než dvě stě padesát let a byla záměrně postavena k lípě, tehdy krásné a v plné síle. Jenže teď je už stáří na lípě hodně patrné. Polovina kmenu odumřela už před mnoha lety a majitelé ji v roce 1911 vyzdili. Protože se báli, že nebude dlouho žít, vysadili nedaleko lipku mladou. Ale stará lípa se nevzdala, z kořenů vyhnala omladek, ten prorostl dutinou a vytvořil novou korunu.