„Bylo mi 30 let, vážila jsem 30 kg a dávali mi půlrok života.“ Skutečný příběh anorektičky

Podle novinářky Michaly Jendruchové je nejnebezpečnější plíživost anorexie: „Ona vás lehoučce hladí po hlavě a povzbuzuje vaše ego. Říká, jak je to super, jak budete krásná, šťastná. Přitom vám ale utahuje oprátku u krku. A je to tak nenápadné, že podlehnete opravdu lehce.“

Novinářka Michala Jendruchová s anorexií bojuje už přes 20 let|foto: Honza Ptáček

Sama Michala s anorexií bojuje už přes 20 let. Začalo to v pubertě. Několikrát se dostala na hranici života a smrti. Nejhorší to prý bylo ve 30, kdy jí lékaři dávali jen půl roku života. Vážila kolem 30 kg. „Základním kamenem úrazu u mne bylo nízké sebevědomí. Potřeba respektu.“

Dá se vůbec vyléčit?

Na to ale přišla až po čtyřleté psychologické léčbě. „Nemoc je tak strašná, že když se jí rozhodnete postavit, je silnější. Ovládne vás,“ popisuje Jendruchová. „Člověk se tomu dlouho brání, stydí se, nechce se léčit. Nakonec to bylo ale mé nejlepší životní rozhodnutí.“

Poslední čtyři roky v sobě postupně odhaluje příčiny anorexie. „Dnes o sobě říkám, že jsem v rekonvalescenci. Nemoc je ale potvora, která na vás může kdykoli nenápadně zamávat. Musíte ji ale odehnat,“ radí novinářka.

Hlavní znaky nemoci?

Nemoc si nevybírá jen dívky (nebo chlapce) a jen hubené. Anorektik může být i člověk „při těle“ s anorektickým myšlením. Nemocný se podle psychologů hodně schovává. Jí rád sám. Když už musí jíst před ostatními, porci rozkrájí na malá sousta, se kterými si na talíři hraje.

Protože má ale hlad, jídlo nahrazuje dietními nápoji, velkým množstvím kávy. Příjem potravy pak kompenzuje cvičením (ještě před snídaní, třeba i ve čtyři ráno) a taky zvracením. Častá je u nemocných zimomřivost. Některé pacientky dokonce umírají na podchlazení.