Byliny beze jmen
Při listování Matthioliho Herbářem aneb Bylinářem vyvstane jedna nápadná skutečnost. Jsou tam zobrazeny a popisovány všední, běžně známé a v přírodě nepřehlédnutelné byliny, které docela určitě rostly i před staletími, a přesto nemají jméno, pod nímž je dnes znají i naše děti. To jim bylo přiřknuto až v dobách, kdy bylo současné názvosloví tvořeno bratry Preslovými, Čelakovským a dalšími botaniky i jazykovědci 19. století.
Prvním příkladem může být třeba prvosenka, obecně petrklíč, tehdy však bukvice bílá. Jméno bylo odvozeno od svrasklosti a tvaru listů, podobných listům bukvice černé, dnes lékařské. Ta ovšem patří do zcela jiné čeledi a s prvosenkou nemá jinak nic společného. Vlastní bukvice byla významná rozsáhlým léčivým působením a bylinářky byly patrně upoutány i rašícími listy petrklíčů bez kvetoucích lodyh a z této podobnosti vzniklo ono pojmenování.
Jiným příkladem je sněženka a bledule. Jejich pojmenování vyslovil až Presl. Obě tyto nejčasnější byliny v naší přírodě nemohly zůstat bez povšimnutí našich předků, a přesto u Matthioliho nemají své vlastní české jméno. Jsou spolu s modřencem, tulipánem a snědkem zařazeny mezi narcisy čili narcisové růžičky. Zastavit se můžeme třeba u sasanky. Zdá se, že přes nápaditost všech u nás rostoucích druhů tenkrát nikoho nezajímala. V herbáři je jich ovšem vykresleno pod označením "růžička aneb mák polský" hned několik. Z obrázků poznáváme sasanky, hlaváčky, ale i některé koniklece. Jedno mají společné: téměř žádné léčivé účinky.
Žluté mochny jsou ve svých různých druzích, blízkých si typickými květy, všudypřítomné na mezích, loukách, okrajích lesů i suchých stráních. Znaky, jež je sdružují do jednoho rodu, samozřejmě ti, co se o rostliny tehdy zajímali, neznali, a tak herbáře uvádějí odděleně "stříbrník aneb husí mejdlo, protože ji husy rády jedí", což je dnešní mochna husí, od několika "pětilístků či pětiprstků", což podle obrázků mohou být mochna plazivá, stříbrná i bílá. Jenom "nátržník aneb tržený" si své dávné jméno odnesl i do současného názvu mochna nátržník. Píše se, že nátržník je drahý a hojitedlný kořen proti všelikému jedu, morovému nakažení, červům. Jest to vznešené koření na rány.
