Byli jednou dva písaři. V legendárním seriálu řádili Sovák s Horníčkem
„Velké myšlenky jsou jako vysoké květiny, dáte je do větru, ony se zlomí… No prostě, že kytky nesnášej průvan.“ Tak zní jedna z hlášek Jiřího Sováka, která je uchována díky seriálu Byli jednou dva písaři. Premiéru měl 20. ledna 1973. Hlavní role Jiří Sovák a Miroslav Horníček, scénář Jaroslav Dietl, režie Ján Roháč. To je jádro tvůrčího kolektivu legendárního seriálu natočeném podle nedokončeného románu Bouvard a Pécuchet z pera francouzského klasika Gustava Flauberta.
Osudové setkání dvou písařů Bouvarda a Pécucheta na lavičce v městském parku odstartovalo sérii bláznivých dobrodružství, ke kterým by možná ani nedošlo, kdyby si na pana Bouvarda ve své poslední vůli nevzpomněl jeho nemanželský otec a neodkázal mu 250 tisíc franků. Leč stalo se. A tak Bouvard pro sebe a přítele Pécucheta kupuje statek v Chavignolles, aby se tam mohli plně oddávat vědám.
Televizní seriál je především přehlídkou improvizačního mistrovství pánů Sováka a Horníčka, kterým se podařilo, a stále daří, diváky rozesmát pochybnými vědeckými pokusy a nesmyslným bádáním, které jejich Bouvard a Pécuchet prožívají naplno a berou ho smrtelně vážně.
Související
-
Miroslav Horníček. Komik, který přivedl na české obrazovky první talkshow
Herec, režisér a spisovatel Miroslav Horníček se narodil 10. listopadu 1918. Pocházel z Plzně, kde také poprvé viděl hrát Voskovce a Wericha.
-
Jiří Sovák. Král fóru, který házel lustry z okna
Chvíli to vypadalo, že půjde ve stopách otce a stane se hostinským. Nakonec u něj zvítězilo divadlo. Za německé okupace si změnil rodné příjmení Schmitzer na česky znějící.
-
Chalupáři. Jakési „drobné spotřební zboží“ se stalo legendou
23. listopadu 1975 se rozzářily obrazovky v tisícovkách domácností po celé republice. Televize totiž odvysílala v premiéře první díl seriálu Chalupáři.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Procházet se vesmírem a dotýkat se hvězd je možné i ve svěrací kazajce…
Jan Pokorný, moderátor
Tulák po hvězdách
Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce.
