Byl svatý Václav kolaborantem?

Na jednu stranu se svatý Václav objevuje jako symbol naděje, ochrany a státnosti, ale na druhou stranu bývá zmiňován i jako symbol beznaděje, podřízenosti a možná i jisté malosti – dokonce s označením, že je symbolem kolaborace… Kdybychom měli spočítat, kolikrát byla právě tato historická postava zneužita, byl by dlouhý výčet.

Petr Hořejš ve svých Toulkách českou minulostí uvedl, že „svatováclavská tradice sehrála v českých národních dějinách neobyčejně významnou roli a není sporu, že po staletí to byla role pozitivní. Václavovo jméno šeptali lidé v modlitbách za dob nejtemnějšího temna. Pojilo generace, konkretizovalo národ a jeho staletí tradice, mělo svou magii.“

Důvod bratrovraždy?

Stručné historické informace uvádějí, že kníže Václav (narozen 907) byl na svou dobu značně vzdělaný panovník. Přispěl ke sjednocení přemyslovského území, ale útok saského panovníka Jindřicha I. byl tak silný, že byl Václav poražen.

Čtěte také

Civilizace: Po stopách sv. Václava

A dostáváme se k proslulé platbě Jindřichovi, která čítala – dle dobových dokumentů – 500 hřiven stříbra a 120 volů.

Tím si Václav udržel panovnickou svrchovanost, začal rozvíjet cílevědomou politiku ve spolupráci s církví a napomohl k silnějšímu a respektovanějšímu postavení území Čech.

Těžko říci jednoznačně, proč byl Václav svým bratrem zavražděn. Někdy bývá uváděna Boleslavova „vlastenecká“ motivace a Václav dáván jako typický příklad realistické podřízenosti Čech vůči mocnějšímu Německu, ale tyto názory se objevují až v novověku.

V dřívějších dobách bylo naopak tím zásadním hodnocením, že i přes porážku od Sasů (a připomeňme, že Jindřich I. předtím porazil i mocné Bavory) se české území nestalo pouhou okrajovou a posléze bezvýznamnou částí mocnějšího Německa, ale naopak zůstalo samostatné.

Smrt svatého Václava na kresbě z roku 1862|foto:Česko-moravská kronika Karla Vladislava Zapa (vydáno 1862)

Proměnlivý druhý život

Kníže Václav prošel po své smrti podivuhodně proměnlivým „druhým životem“ a stal se patronem českých zemí. Stal se „nebeským vládcem“, jak v pořadu vysvětluje Jan Royt, a byl dokonce na sklonku 10. století svatořečen.

Kult tohoto Bohem vyvoleného knížete si začal žít svým vlastním životem nejen v tom pozitivním, ale také v tom negativním smyslu.

Čtěte také

Vědci zřejmě objevili rotundu, v níž byl zavražděn svatý Václav

Pro nacisty byl tématem nejrůznějších projevů. Připomeňme také svatováclavskou orlici – měl to být ukázkový příklad, že je třeba se Němcům, rozuměj v tomto případě nacistům, podrobit, tak jako to udělal právě svatý Václav.

Říká se ale, že není správné, vhodné ani možné hodnotit historické události dnešníma očima, a to platí i o době, ve které Václav žil, a o stopě, kterou v naší historii zanechal.

Debaty o této historické osobnosti se dostaly 19. května 2000 i na půdu Poslanecké sněmovny. Poslanci měli rozhodnout, zda se v našem kalendáři objeví nový státní svátek, a to svátek svatého Václava 28. září. Jedním z poslanců, kteří tehdy v diskusi vystoupili, byl předseda sociálních demokratů Miloš Zeman, který svatého Václava označil za příklad „servility“ a „kolaborace“.

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiu.