Byl spisovatel Graham Greene v Československu vítaný, nebo ne?

Čtěte také

Graham Greene: Hotely jsou vždycky plné, když je revoluce

„Graham Greene je autorem 24 románů, nejméně tří svazků povídek, osmi her, tří cestopisů, několika autobiografických knih, životopisů, nesčetného množství esejů, literárních a filmových kritik a jiných textů,“ napsal publicista Jan Čulík.

Byl plný protikladů, konstatuje host pořadu historik Michal Stehlík: „Pokryl svým životem většinu bouřlivého světa, což je jakýsi pohled psychoanalytický.“

„Pokud se podíváme na Greenovo dětství, tak to byl syn ředitele školy, který má problémy se svými spolužáky. Dál zjistíme jeho jistou osamocenost, hledá si vlastní svět ve své fantazii, měl i složité dospívání. Dokonce si zahraje ruskou ruletu, po které skončí na psychiatrii.“

Velmi bouřlivá studia zažíval na Oxfordu. „Večírky, pití, nevázaný život. Tento britský mladík se pak nechal angažovat ministerstvem zahraničí. Velký cestovatel, který píše o krizových situacích na celém světě, nakonec vstupuje do tajných služeb. Takže nemáme pouze jednoho Greena,“ popisuje historik.

Greene v Československu

Dynamický, rozervaný svět ho zvláštním způsobem přitahoval, ostatně právě ten najdeme v jeho dílech. V Česku je poměrně neznámým film Třetí muž, který ale patří do zlatého fondu kinematografie a dodnes jsou některé filmové postupy těmi, které se vyučují na filmových školách.

Čtěte také

Doba stagnace aneb Vítězný únor opravdu nebyl vítězným, popisuje historik

Scénář napsal právě Greene, bylo to v období krátce po konci 2. světové války. Děj filmu se odehrává ve Vídni. Hlavní město Rakouska bylo tehdy rozdělené mezi vítěze války. Bylo to město, kde bujela šmelina a prostor měly „temné síly“.

A tehdy se také poprvé dostal do Československa, sám o tom napsal: „Jediný způsob, jak dodržet mou schůzku v Římě v roce 1948, a začít psát scénář, byl let z Vídně přes Prahu. Řekl jsem si, že té možnosti využiji, zůstanu tam několik dní a navštívím své dva nakladatele.“

Únor 48

Ironií osudu je, že se tak „ocitl uprostřed hektických situací února 1948. Na ulicích viděl rudé prapory, vozy Lidových milicí, mnozí lidé ho žádali o pomoc,“ říká historik Stehlík.

To, co zažil v Československu, se pak odrazilo ve filmu Třetí muž. Hlavní hrdinkou je emigrantka z Východu, která je vydírána. Možná právě proto se film pro projekce v komunistickém státě nehodil. Asi i proto se Greenovy knihy objevily na knihkupeckých pultech až v roce 1955.

Čtěte také

Byla Lída Baarová kolaborantkou? Dostala nálepku, které se těžko zbavuje, soudí publicista Motl

Druhá návštěva Československa proběhla v lednu 1969. Setkal se nejen s bývalými známými, a řada z nich zažila komunistická vězení. Setkal se s představitelem tzv. pražského jara Josefem Smrkovským. „Státní bezpečnost si dovoluje stále víc. Sleduje zahraniční návštěvy a hlídá i Grahama Greena,“ komentuje Stehlík.

Československo podruhé...

Tehdejšího setkání se zúčastnil také anglista Čulík: „Redaktor Ladislav Jehlička, který se jen chvíli předtím vrátil z kriminálu, se z ničeho nic se vytasil s otázkou:,Pane Greene, jaký průser čekáte v Československu teď? Že jste sem přijel?´Jeho otázku jsem přeložil a Greene se jen smál. Nic dalšího neřekl.“

Je třeba dodat, že obdiv vůči těm, kteří byli pronásledováni komunistickým režimem, byl Greenovi vlastní. Dobře znal příběh Jana Palacha, dokonce snad měl říct, že se stydí za to, že sám nikdy nebyl politický vězeň.

„Opět se mu podařilo vstoupit do historie. Potkával se s lidmi, kteří vystupovali proti režimu. Byl to Karel Kyncl, kterého potkal a se kterým posléze spolupracoval, setkal se i s Václavem Havlem,“ konstatuje Stehlík. 

A tak Greenovy knihy smějí v Československu vycházet, až po uvolnění režimu. Díky práci exilových nakladatelství (především Karlu Kynclovi), se ale tu a tam ke čtenářům dostávaly i dřív.

Na otázku, jestli byl Graham Greene v Československu vítaný, Michal Stehlík odpovídá: „Jak kým, měl tady spoustu přátel, ale objevoval se vždy v těžkých situacích pro naši zemi. Podle mne rozhodně pro komunistický režim vítaným nebyl.“