Burka z masa

24. duben 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy plastická chirurgie

V Itálii se nedávno hodně diskutovalo o případu matky, která ostříhala násilím svou dceru dohola, aby ji tak přinutila nosit muslimský šátek. „Takhle se už nepoznávám“ postěžovala si dívka ve škole a úřady se jí zastaly. Některé naše školy naopak muslimským dívkám právo nosit muslimský šátek upírají, jak ukázal nedávný soudní proces.

Vzpomínám si na vytrvalost mých vrstevníků v šedesátých letech v boji o právo nosit dlouhé vlasy nebo na nepoddajnost mých spolužaček v boji o účes zvaný „koňský ohon“ nebo o barevné punčochy, ve školách většinou přísně zakázané. Bikini byly nejdříve skandálem, v roce 1960 z nich ale Brigitte Bardot ve filmu A Bůh stvořil ženu udělala univerzální symbol osvobozené ženské krásy.


Každý člověk bojuje neustále o své „sociální já“, snaží se být v očích druhých tím, za koho se má. Nezdar v tomto úsílí je nejčastější příčinou smutků a krizí dospívání. Sociální já je vždy pod veřejnou kontrolou, a tím nemyslím jen přísné soudružky ředitelky nebo policisty přikazující „máničkám“ ostříhat se. Je tu i Hollywood, kde sídlí „velký druhý“ dvacátého století, jak slavný francouzský psychiatr a filosof Lacan nazval „Druhého“ s velkým „D“, který reprezentuje symbolický řád světa a jehož tyranskému pohledu se musíme přizpůsobit, nechceme-li trpět – třeba komplexem méněcennosti.


Asi před dvěma lety proběhl ve Vatikánu seminář o „ženských kulturách“, kde se diskutovalo také o „estetické chirurgii“, jejíž zneužívání se v Itálii prudce šíří, osmnáctileté dívky si prý přejí k narozeninám nové poprsí. Seminář převzal formuli italské novinářky Barbary Alberti, podle níž „estetická chirurgie není projevem osvobození ženy, ale burkou z masa, pokud je výsledkem diktatury jediného modelu ženskosti“.


Spor o estetickou chirurgii je jen extrémní podobou věčného zápasu o přijatelný kompromis mezi tím, jakými v očích druhých být máme a jakými být toužíme. Technologie je nebezpečným spojencem té touhy, je spřízněna s magií, dává člověku moc měnit svět podle svých bludů – přírodu, vlastní tvář nebo příznaky stárnutí. V brzké budoucnosti nadnárodní biotechnologické korporace budou nabízet rodičům možnost vybrat si vhodné geny pro své děti z nějakého menu, v němž jistě budou doporučeny ty, které jsou právě v módě.


Napsal jsem mnohokrát, že žijeme v době „identitární kontrarevoluce“, kdy identita je předmětem mystifikujících manipulací. Je užitečné v takové době připomenout, že základem identity je v západní tradici osobnost a že ta se formuje v zápasu o to, vydržet tváří v tvář tomu, co nelze měnit, jen přijmout a dát tomu smysl. Ať už je to příroda, naše tvář nebo náš věk.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.