Burka z masa
V Itálii se nedávno hodně diskutovalo o případu matky, která ostříhala násilím svou dceru dohola, aby ji tak přinutila nosit muslimský šátek. „Takhle se už nepoznávám“ postěžovala si dívka ve škole a úřady se jí zastaly. Některé naše školy naopak muslimským dívkám právo nosit muslimský šátek upírají, jak ukázal nedávný soudní proces.
Vzpomínám si na vytrvalost mých vrstevníků v šedesátých letech v boji o právo nosit dlouhé vlasy nebo na nepoddajnost mých spolužaček v boji o účes zvaný „koňský ohon“ nebo o barevné punčochy, ve školách většinou přísně zakázané. Bikini byly nejdříve skandálem, v roce 1960 z nich ale Brigitte Bardot ve filmu A Bůh stvořil ženu udělala univerzální symbol osvobozené ženské krásy.
Každý člověk bojuje neustále o své „sociální já“, snaží se být v očích druhých tím, za koho se má. Nezdar v tomto úsílí je nejčastější příčinou smutků a krizí dospívání. Sociální já je vždy pod veřejnou kontrolou, a tím nemyslím jen přísné soudružky ředitelky nebo policisty přikazující „máničkám“ ostříhat se. Je tu i Hollywood, kde sídlí „velký druhý“ dvacátého století, jak slavný francouzský psychiatr a filosof Lacan nazval „Druhého“ s velkým „D“, který reprezentuje symbolický řád světa a jehož tyranskému pohledu se musíme přizpůsobit, nechceme-li trpět – třeba komplexem méněcennosti.
Asi před dvěma lety proběhl ve Vatikánu seminář o „ženských kulturách“, kde se diskutovalo také o „estetické chirurgii“, jejíž zneužívání se v Itálii prudce šíří, osmnáctileté dívky si prý přejí k narozeninám nové poprsí. Seminář převzal formuli italské novinářky Barbary Alberti, podle níž „estetická chirurgie není projevem osvobození ženy, ale burkou z masa, pokud je výsledkem diktatury jediného modelu ženskosti“.
Spor o estetickou chirurgii je jen extrémní podobou věčného zápasu o přijatelný kompromis mezi tím, jakými v očích druhých být máme a jakými být toužíme. Technologie je nebezpečným spojencem té touhy, je spřízněna s magií, dává člověku moc měnit svět podle svých bludů – přírodu, vlastní tvář nebo příznaky stárnutí. V brzké budoucnosti nadnárodní biotechnologické korporace budou nabízet rodičům možnost vybrat si vhodné geny pro své děti z nějakého menu, v němž jistě budou doporučeny ty, které jsou právě v módě.
Napsal jsem mnohokrát, že žijeme v době „identitární kontrarevoluce“, kdy identita je předmětem mystifikujících manipulací. Je užitečné v takové době připomenout, že základem identity je v západní tradici osobnost a že ta se formuje v zápasu o to, vydržet tváří v tvář tomu, co nelze měnit, jen přijmout a dát tomu smysl. Ať už je to příroda, naše tvář nebo náš věk.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka