Buřinky a Berušky Petra Dudeška. Dokument o kapelnické legendě

Vyprávění Petra Dudeška o historii Buřinek a Berušek, o jejich vzniku i zániku není faktografické či úplné. Je to ale autentické vzpomínání na to  nejzajímavější a nejveselejší z jejich historie.

Jak to všechno začalo

Petr Dudešek a autor dokumentu Artur Kubica|foto: Artur Kubica

Ve vzpomínkách Petra Duška jsou začátky Muziky bez kapelníky propletené hraním na bicí nástroje v orchestru Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Jak sám říká, když měl hodně pauz, přemýšlel nad svou budoucností a došlo mu, že nemůže být jen obyčejný budebník. Jednou si tak vzpomněl na písničku o muzice bez kapelníka a název byl na světě. Pak ovšem přišlo to hlavní: dát dohromady muzikanty, kteří by s ním šli na profesionální dráhu.

Při jednom představení vystupoval v Divadle Petra Bezruče také dívčí sbor a Petrovi Dudeškovi došlo, že mít na jevišti vedle dobrých muzikantů a zpěváků ještě malé děti, pět šest děvčátek jako sbor, by mohlo vzbudit u diváků zájem. Nápad se později ukázal jako velmi prozíravý.

Buřinka v názvu

Původně Divadelní pětka  se přejmenovala na 6 pánů v Buřinkách (1969) a ještě později na Muziku bez kapelníka. Začali hrát v buřinkách a sami diváci či posluchači si psali i telefonovali o písničky od takzvaných Buřinek a Berušek. Zapomněli na Muziku bez kapelníka.

To byl sice originální název estrádní dechovky, ale pro fanoušky špatně zapamatovatelný. A tak, když chtěli  Buřinky a Berušky, protože se to lépe pamatovalo, přejmenovali se na  Buřinky a Berušky Petra Dudeška.

Osm set Berušek

Petr Dudešek|foto: Artur Kubica

V jejich historii je jen několik zpěváků (Květa Macurová, Magda Špačková, Josef Skopalík, Věra Gurecká, Libuše Chodorovská Dudešková, Petra Lhotská, Simona Dudešková a další). Zato Berušek se vystřídalo na osm set!

Na každé vystoupení (v době největší slávy vystupovali až 50x měsíčně) jezdila minimálně pětičlenná parta sboristek ve věku 8–15 let. Jak vyrůstaly, dospívaly, tak odcházely a jejich dětské role musela nahradit nová děvčata.

Škola musela souhlasit

Všechny Berušky měly žákovské knížky vytvořené mezi Petrem Dudeškem a základní školou. Tam učitelé zapisovali, jestli se žákyně dobře učí, a souhlasili, že tak mohou odcestovat na více dnů na turné. Každý měsíc se střídaly týdenní party Berušek. Tak mohly dohnat výpadek v učení a udržet se v týmu.